Jen tak pro radost.
Sobě.
Protože právě my jsme jediná osoba, která může účinně změnit svůj život.
Za to, že to zvládáš.
Že jdeš dál.
Že ses dokázal/a vyprostit z pasti.
Že jdeš dál.
Že ses dokázal/a vyprostit z pasti.
Za to, že jsi.
Protože sebeláska je důležitá.
Protože sebeláska je důležitá.
Někdy je třeba se odměnit. Já jsem si nedávno udělala radost a koupila si další skvělou knihu - O princezně, která se zachránila sama a úžasný dřevěný notýsek od nakladatelství epika, kam se chystám psát své básně.
Chtěla bych Vám dnes poodhalit svůj příběh o cestě k sebelásce, ale bojím se.
Ještě nejsem venku z propasti zvané sebenenávist.
Skoro ano, ale ještě ne úplně. A víte...občas padáme na hubu stále dokola.
Bojím se toho pádu a přesto mám občas chuť se pustit zábradlí a nabít si nos. Protože jsem z toho všeho snažení unavená.
Skoro ano, ale ještě ne úplně. A víte...občas padáme na hubu stále dokola.
Bojím se toho pádu a přesto mám občas chuť se pustit zábradlí a nabít si nos. Protože jsem z toho všeho snažení unavená.
Ale jdu dál. Je to těžké. Vzestupy i pády. Máte dojem, že je vše v pořádku a pak přijde maličkost. Malý problém, třeba v práci. A chci to opět vzdát.
Vrátit se zpět k únikovým východům. Do pekla, které jen zdánlivě pomáhá.
Možná je načase přiznat se.
Už jako malá holka jsem měla pocit, že mě nikdo nemá rád. Že jsem horší než druzí. Jen proto, že jsem byla jiná. Jako dítě jsem si dokonale podlomila sebevědomí.
Nedokázala jsem sama sebe přijmout takovou, jakou jsem byla a proto, jak šla léta, zjišťovala jsem, že druzí mě též mají problém chápat, natož přijmout mezi sebe.
Byla jsem obyčejná nudná holka. Každému pro smích tím, jak jsem se snažila zapadnout. Za roky na základce jsem si ve vlastní hlavě vytvořila hotové peklo. Sama. S malou pomocí posměšků okolí. A rodinou, kde se těžko dovoláte nějaké podpory.
Spadla jsem na dno, kdy mi jedinou pomocí bylo sebepoškozování.
Ano, je to tak. Jsem jednou z mnoha lidí a stydím se za to, ale mě to v těch hrozných stavech deprese fakt pomáhalo. Co jsem si ale neuvědomovala je fakt, že to nebylo řešení. Byl to jen únik a další problém.
Nízké sebevědomí je problém. Sebenenávist vede k dalším problémům. Bylo tomu tak i u mě. Vše se rozpadalo, zatímco já hledala cestu k tomu být jiná. Lepší. Ale útěk není řešení.
Připadala jsem si moc ošklivá, tlustá, trapná.
A tak i přes to, jak jsem milovala zpěv a vyhrávala soutěže, tak přes poznámku spolužačky o tom, že zpívat neumím, jsem se jednoduše nepřenesla. Najednou jsem nemohla zpívat, protože jsem to neuměla dost dobře. A ani dnes bych na veřejnosti nedokázala zazpívat. Dokonce ani sama pro sebe to nedokážu.
Pro tu holku to dnes asi nic neznamená. Možná ani neví, že něco takového řekla. Pro mě to znamenalo konec jednoho snu.
Mysl si s námi umí hrát a najednou vidíme věci, které vedou do pekla. Doma se zmíní, že máte zadek jak selskej valach a je to tady....
Ostatní holky byly štíhlé a já oproti nim špekatý buřt. Tak jsem přestala jíst sladké a cvičila.... a postupně jsem se začala jídla bát. Až jsem se dopracovala k tomu, že mám dodnes problémy se svou postavou a s jídlem bez výčitek.
Po roce na intru na vysněné a ,,vydupané" knihovnické škole, jsem musela přestoupit na jinou školu, blízko domova. Zmařené sny. Ztracení dobří přátelé. Pocity, že nikdy nebudu dost dobrá. Sebenenávist a sebepoškozování mě v tu dobu doslova pohltily. Moje chuť se o cokoliv snažit byla pryč.
Dnes už je to naštěstí jinak. Od doby, kdy jsem si sáhla až úplně na dno. Těsně před maturitou, kdy mi zemřela máma. Přestože se o mě nikdy nestarala, bylo to tehdy se mnou zlé.
A pak jsem si řekla dost. Buď to hned vše skončím, nebo se přestanu litovat. Jenže skončit to mi nevyšlo.
A snad možná díky slovům mé třídní, když jsem se i na maturitu chtěla vykašlat: ,, Takhle by to určitě nechtěla.', jsem se litovat přestala.
A maturitu jsem zvládla i bez učení se týdny a týdny. Zvládla jsem se naučit za jeden víkend a projekt k maturitě vypracovala za jeden den...a co líp - má knižní kavárna byl jeden z nejlépe vypracovaných. Možná proto, že knižní kavárna byl vždy můj sen.
Stále mám tendence se porovnávat s druhými. Shazovat se. Ale jsem z toho nejhoršího už skoro rok venku. Což je dobrá cesta. Milovat se a přijmout se i s chybami, které máme je jedna z nejdůležitějších věcí. Nejdůležitější je se nevzdat. Bojovat.
Dnes jsem ráda za to, čím jsem si prošla. Zjistila jsem, kteří přátelé stojí za pozornost a kteří Vás jen zneužívají.
Zjistila jsem, jak důležitá je sebeláska a že jedna věta dovede ničit sny a proto je dobré se rozmyslet, zda někoho kritizovat.
Zjistila jsem, že jsem bojovník. Že zvládnu více, než by kdekdo unesl. A možná proto moc nikam nezapadám tak, jak bych chtěla.
Opravdu jsem se před Vámi dnes odhalila více, než jsem chtěla, ale doufám, že díky tomu zjistíte, jak důležitá je sebeláska. Není to o povrchnosti. Láska je důležitá. Milovat se, milovat a chápat druhé. Milovat život a čelit nástrahám. Věřit si.
O tom to je. A i já věřím Vám všem, že to zvládnete. Ať už bojujete s čímkoliv.
O tom to je. A i já věřím Vám všem, že to zvládnete. Ať už bojujete s čímkoliv.
TY to zvládneš. Ať už se překážky zdají být sebevětší, protože zdání není realita. A vše dobře dopadne.
Tak to je pro dnešek vše.
Milujte druhé i s jejich chybami a především milujte sebe.
Protože právě TY jsi JEDINÁ OSOBA, která MŮŽE účinně ZMĚNIT SVŮJ ŽIVOT!
S láskou vaše Týna❤️
