Slíbila jsi, že budeš žít i za mě - Caréne Ponte

 Když je vám třicet, nejste připraveni na to, že přijdete o svou nejlepší kamarádku. Molly je však nucena čelit přesně této tragédii, když její přítelkyně Marie po pouhých několika měsících zemře na vážnou nemoc. Dívka si od Molly těsně před smrtí vyžádá slib: bude žít naplno, za ně za obě. Trvá na tom, a tak Molly souhlasí.

Jak ale začít? Dát vale práci servírky? Rozejít se s Germainem? Jistě, je to účetní a nosí papuče, ale je hodný…

Když Molly pouhých pár dní po kamarádčině pohřbu obdrží záhadný balíček s dvanácti Mariinými dopisy, pochopí, že ji její slib zavede mnohem dále, než si představovala...

Je léto, a protože jsem měla chuť po delší době na odlehčenější literaturu, hledala jsem až jsem našla.

Kniha mě oslovila názvem i krásnou obálkou.

Kniha se četla sama. Dlouho se mi nestalo, že bych za dva večery měla přečteno - to je ale spíše nedostatkem času a trochu i leností, co si budeme nalhávat.

Autorka knize vdechla až kouzelnou atmosféru - miluji kavárny a pekárny v knihách. Hned je tam to pravé kouzlo Francie. Co mi moc nehrálo bylo jméno zesnulé kamarádky - překladatel zvolil Marušku, což mi do Francie moc nesedí a dost to v příběhu vyčnívá a bije do očí. 

Nadchla mě zápletka knihy a nabízí mi i takové zamyšlení: Kolik času opravdu věnujeme těm, na kterých nám záleží a jak (ne)dostatečně se těmto nejbližším věnujeme? Každý by se možná nad touto myšlenkou z knihy měl na chvilku zastavit.

U knihy jsem se občas zasmála, občas brečela. Četla se lehce a svižně. Na letní čtení ideální. 

Je pravda, že děj knihy je dost předvídavý - přeci jen jsem už na začátku tušila, kam se budou cesty hlavní hrdinky Molly ubírat, ale našlo se i pár zásadních zvratů. Chtěla jsem ale lehčí literaturu u které nemusím myslet a přesně toto mi kniha splnila. Okouzlila mě silou přátelství, kouzlem Francie a hor a získala si mě. Proto pokud máte chuť si v následujících deštivých dnech počíst, rozhodně doporučuji, protože čtení jsem si opravdu užila a odpočinula si u ní.

A co čtete vy? Četli jste tuto knihu? 

Já právě čtu Králův kříž - trošku filozofičtější knihu shrnující život Ježíše vycházející z Markova evangelia. O knize Vám určitě brzy napíšu i recenzi a celkové dojmy. 

A protože čtu a studuji postupně i Bibli, uvítali byste, abych třeba začala psát své dojmy, úvahy z jednotlivých kapitol a příběhů? Asi by to nebylo úplně ke všem, ale třeba zrovna nyní k příběhu Josefa i k některým veršům z knihy Přísloví bych s Vámi ráda sdílela své dojmy. Vím, že většina z lidí, kteří čtou tento blog nejsou věřící, ale i přesto mám dojem, že by to mohlo být inspirující pro každého. A mohla by tak vzniknout možná i nová pravidelná rubrika ,,Nedělní zamyšlení". 

 

Jako vždy budu ráda, když mi dáte do komentáře vědět, co zrovna čtete vy, či co se chystáte číst. Tipů na dobré knihy není nikdy dost :)

Pokud Vás zaujal i nápad s novou rubrikou, jaký verš z Bible se Vám líbí a oslovil Vás? Co vy a Bible? Čerpáte z ní inspiraci pro svůj život?

Budu moc vděčná za Vaše komentáře a připomínky.

 Užijte si dnešní nedělní, trochu upršené odpoledne a poslední srpnové dny,

Vaše Týnuš

Read More

Nedostatečně dostatečná

 Všichni se pořád za něčím ženeme. Chceme něco znamenat, něco dokázat. Být někým víc. 

Přitom jsme všichni na jedné lodi  Každý z nás je ,,jen" člověkem.  A přesto - každý je dostatečný, ačkoliv si to jen málokdy uvědomujeme.

Víte, často se příliš podceňujeme. Shazujeme vlastní hodnotu. Nadáváme si. Nejsme na sebe hodní a nedovedeme přijmout komplimenty, pochvaly. Vše hned shazujeme a nevěříme, že bychom mohli být dost dobří.

Možná že až...zhubnu, budu mít tuhle školu, tenhle kurz, tohle auto, práci, kariéru, peníze, dům...

A přitom jen vyhlížíme, kdy přijde to naše ,,až". Ale když přijde, nic se nezmění a přijde jen další až. Až budu tohle a tamto. Až budu dostatečná/ý. Až najdu smysl svého života. Ale co je tím smyslem?

Možná je to všechno jiné, než jsme ochotni si připustit. Možná, že v životě jde o více, než něco znamenat, někým být a něco po sobě zanechat.

 Zkus se nyní zastavit na své cestě a zamyslet se. O čem je vlastně tvůj život? Za čím se ženeš? Co je tvé ,,až"?

I já často svádím bitvy se svou hlavou. Nejsem pro něj dost hezká, nejsem dost chytrá na tuhle práci,.. . Možná když bych měla takovou postavu,  vystudovala vysokou, odjela do Anglie, vydala svou dosud nevydanou sbírku básní, možná kdybych měla partnera, kdybych psala více článků a recenzí...

Často tak směřujeme až k různému sebedestruktivnímu chování, jako jsou poruchy přijmu potravy, sebepoškozování, sebevražedné myšlenky, strach, úzkosti, deprese...

Sama bojuji tu svou tichou bitvu o sebehodnotu a sebevědomí dost dlouho. Často si připadám nemilováníhodná osoba a donedávna jsem stále hledala jen cesty, co nikam nevedly. Později se začala zajímat, proč to tak mám a hlavně jak z toho ven. Shazovala jsem každý kompliment, urážela sebe sama a když se mnou někdo chtěl navázat vztah, raději jsem utekla. Viděla jsem v tom jen podraz. Nevěřila jsem, že by o mě mohl někdo stát a myslel to vážně. Jen by mi to pak bylo vše líto a bolelo to. Chtěla jsem důvěřovat, ale strach ze ztráty mě svazoval. A já se pak přitom paradoxně cítila ještě hůře a mnohem více osamělá.

Jsou to všechno komplexy, získané vzorce z dětství. Nevinné posměšky okolí. Poznámky učitelů, rodičů, vrstevníků. Neustálé hodnocení valící se ze všech stran, před kterým nelze uniknout. Jak moc dokážou slova poznamenat celý život...Naštěstí se tyto vzorce dají změnit, pokud chceme a uvědomujeme si je. Chce to pracovat na sobě a co si budeme povídat - mnohdy je ta práce se sebou dost těžká. Je to běh na dlouhou trať a rozhodně to není jen tak. Je to dost dřina. Hlavní je nevzdávat se a vytrvat.

Co když ale jsme dostateční, přestože se tak necítíme? Co když jsme dostateční pro Boha? On nás miluje a přitom si jeho lásku ničím nezasloužíme. Víte, můžeme být dostateční jen tím, že to všechno přijmeme. Přijmeme fakt, že Ježíš zemřel na kříži za nás a vstal z mrtvých. Bůh nám dává milost a nečeká na to naše ,,Až budu...". Miluje nás teď a vždy milovat bude. Není to úžasné? Zachraňuje nás z našich úzkostí a bolestí,..., přestože jsme v našich očích úplné trosky. Nezasloužíme si jeho lásku a přesto nám ji dává.

Nevyrůstala jsem ve věřící rodině. Nikdy jsem nebyla ani ateistkou. Ale opravdu jsem uvěřila až v těch nejhorších chvílích mého života. On tu pro mě vždy byl a nikdy neodešel.  Až docela nedávno jsem v tom začala hledat větší smysl, více se tím vším zabývat a skutečně jsem uvěřila. Do té doby jsem měla neustále tendence se ztrácet a hledat smysl, kde žádný nebyl.

 Nyní v době korony jsem moc vděčná za online kázání na Youtube - především doporučuji kanál KostelJinak, díky nim jsem poznala křesťanství z jiného úhlu a oslovila mě díky tomu i slova v Bibli, kterou teď téměř denně čtu.  Protože ta kniha je fakt síla. Rozhodně to není nudné čtivo - ano, takovou představu jsem o Bibli měla. Možná proto, že jsem byla příliš ovlivněná tím, co se o církvi ukazuje v médiích - bylo to na mě příliš, nechtěla patřit k tomu všemu. Naštěstí jsem zjistila, že to tak není všude. Je spousta církví a ne všechny to přehánějí s kadidlem a zlatem apod.. Mě jde totiž jen o jedno - o víru a lidi, jako já. O to, hledat odpovědi. A těch je v Bibli opravdu dost.

Zde vám dávám link na video, které mě v osobní krizi dost oslovilo a třeba to někdo z Vás právě teď potřebuje slyšet. :)

 Našla jsem svou víru. (Nebo víra našla mě?). A tak mohu být nedostatečně dostatečná. Ano, nepřestanu pracovat na svých slabých stránkách, stále to pro mě jsou slabé stránky na kterých chci pracovat, ale ta cesta jde lépe, když vím, že pro Někoho už dostatečná jsem. Je to najednou vše lepší. Mohu se spolehnout i na druhé lidi, důvěřovat jim, ač je to pro mě těžké. A vědět, že druzí nemají tu moc mě zničit, protože svou důvěru vkládám do Boha, který mě nikdy nenechá ztracenou. A pokud se ztratím, vždy o trochu více Boha poznám.

Trochu více jsem se dnes rozepsala a odhalila opět kousek se sebe. 

Je to pro mě nezvyk psát Vám o tom, čemu věřím, přeci jen to není tak dlouho a za křesťana se stále nepovažuji. Ale cítím, že musím s ,,kůží na trh". V sobotu jsem se dokonce účastnila i jednoho semináře pro mladé věřící a díky tomu poznala i další moc fajn lidi, se kterými mohu tohle vše sdílet.  A tak jsem Vám jen chtěla napsat, kudy nyní směřuje má cesta. Od ztracené holky, co hledá smysl života v holku, co snad našla tu správnou cestu kudy jít. Věřím, že jsem dostatečná i se svými nedostatečnostmi.

A co vy? Jak se Vám nyní daří? Jak jste na tom se svým sebevědomím, sebehodnotou? Čemu věříte? Kde nacházíte svůj smysl života? O co se opíráte v nesnázích?

Jako vždy budu moc ráda, když mi napíšete i tipy na čtení, moc ráda najdu další knihu do své knihovničky. :)

S láskou a vděčností,

Vaše Týna. ❤

Read More

Nastavení mysli a další tipy na čtení

 Zdravím všechny čtenáře mého blogu u dalšího článku.

Poslední dobou to u mě bylo jako na houpačce - nevím jestli za to mohla jarní únava, stres z práce, nebo jen fakt, že se cítím absolutně vyhořelá a izolovaná od všeho, od všech. Do něčeho se dokopat je pak nadlidský úkol. Každopádně, pokud máte podobné dny, doporučuji nesedět doma, ale jít se projít ven, zacvičit si či se ,,nakopnout" motivační literaturou - tohle totiž pomáhá na všechny horší dny téměř vždy.

Dnes tu pro Vás proto mám pár tipů na knihy o osobním rozvoji a motivační knihy, které jsem přečetla za květen/ červen.  Na trhu je podobných knih opravdu spousta a přestože s touto literaturou teprve začínám, doufám, že Vás i tak inspiruji. Osobně si totiž myslím, že na trhu je spousta takových knih a zároveň tak i spoustu braku. Tím nechci nikoho urazit, jen mi přijde trh tak přehlcený, že málokdy narazíte na originálně pojatou knihu Ve všech knihách o osobním rozvoji se spousta myšlenek opakuje. A nelze se tomu divit - jen se v tom pak člověk občas ztratí a přehlédne to podstatné.

Můj první tip je Nastavení mysli od Carol Dwecker. 

V této knize se dozvíte spoustu informací o fixním a růstovém myšlení a vlivu takového myšlení na náš život.  Najdeme zde i to, jak můžeme své myšlení změnit a zlepšit tak své vztahy, schopnosti a růst. Autorka knihu propracovala a do knihy dala spoustu případů z praxe u ředitelů různých společností. Důvodem, proč se nekterým společnostem začalo dařit lépe je mnohdy právě změna myšlení na růstové.

 Uprdelismus - Jan Menděl

 - knihy od českého autora Honzy Menděla jsem si hodně oblíbila, hlavně díky jeho myšlenkám a afirmacím, které sleduji na jeho instagramu. Nejednou jsem měla při čtení ,,aha moment". Od autora jsem četla i jeho knihy Afirmace, Skrze sebe, změním tebe, a Cesta ven ze šíleného světa. Nyní vyšla i další kniha Malé, velké pravdy, na které si už dělám místo v knihovničce.  

Autor v knihách výstižně popisuje důležitost umění uprdelismu, potřebu víry a meditace. V jeho knihách je tolik myšlenek, které mnohdy opravdu sedí k mé aktuální situaci. Autor nám nabízí v knihách vlastní postřehy, zkušenosti a závěry, které alespoň mě osobně dost pomáhají při hledání hlubšího smyslu života.

Když jsme u toho zkoumání hlubšího smyslu života,  dokonce jsem se díky tomuto zkoumání pustila i do čtení knihy všech knih - Bible a dost mě překvapilo, kolik toho v sobě nese. 

Vždy jsem totiž tak nějak věřila ve vyšší moc - Boha, ale nikdy to nebylo až tak, že by mě to přinutilo ji číst - spíše jsem ji povrchně odsoudila jako nudné čtivo. Opak je ale pravdou a teď si v ní díky aplikaci YouVersion čtu téměř  každý den. Síla této knihy je opravdu velká. Čtu ji po různých částech díky různým plánům zaměřených na různá témata, kde je vše i vysvětleno dodatečným textem.

,,Nemějte tedy starost o zítřek. Zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení.“

Na některé knihy prostě nejspíše musíme dospět a vyzrát. A začít číst ve správnou chvíli je klíčové. U mě se osvědčila osobní krize - Takže pokud jste na tom jako já, máte těžší období, určitě si v ní to svoje najdete. A  pokud Vás Bible zaujala, jistě mohu doporučit začít třeba s touhle aplikací YouVersion     Osobně si Bibli plánuji pořídit i tištěnou a přečíst ji celou. Četli jste/ čtete ji? Jak na Vás působí? Jste věřící, nebo si jako já hledáte nějakou cestu a jste někde na pomezí? 

Jako další tu mám knihy od Stephanie Stahl - Tvé vnitřní dítě musí najít domov a Každý dokáže mít vztah (Tu teprve rozečítám). V těchto knihách je rozebráno Vaše vnitřní dítě, které má značný vliv na náš život. O tom, jaký vliv na nás měla naše výchova. Vždy jsem si myslela, že si za svoje úzkosti a strach a dalších x věcí mohu hlavně sama, díky této knize konečně vím kde jsou kořeny toho všeho. V knize jsou i různá cvičení, jak poté se stínovým a slunečným dítětem pracovat a vyléčit tak hluboko zakořeněné rány, které aniž si to uvědomujeme, dost ovlivňují naše chování. Takže jste-li ochotni se lépe poznat a třeba i změnit, kniha je pro Vás. Změnit se lze, jen to vždy není jednoduché a je třeba na sobě zapracovat. Druhá kniha je zaměřená na vztahy, na to, jak si mnohdy špatně hledáme partnery i na strach ze vztahů. Kniha v sobě má opět spoustu aha momentek, kdy jsem si zase uvědomila neuvědomělé chování - sama se totiž, jak nyní zjišťuji, vztahům nevědomě bráním kvůli strachu a hned jakmile to začne být ,,vážnější" couvnu. A vše to opět a zase souvisí se sebepřijetím - ano, tam je prostě klíč ke všemu a zdá se, že je to asi to nejtěžší na celém procesu růstu.

Jako další tip na knihu tu mám Ticho od Susan Cain. 

Kniha je o síle introvertů v dnešní společnosti zaměřené na extroverzi. Kdo není slyšet, jako by nebyl nic. Introverti mají problém se prosadit, přitom jako introverti sice mluvíme méně a mnohdy nám trvá déle než se zapojíme do diskuze, ale je to převážně proto, že na rozdíl od extrovertů více věcí domýšlíme. Často můžeme mít geniální nápady, ale protože nejsou slyšet, nic z nich není. Extrovert nás rychlostí předběhne či překřičí. A pokud máme i nižší sebevědomí, ani si myšlenku netroufneme říct nahlas. Sama jsem introvert a dle MBTI dokonce INFJ, a dost mě i zajímá zkoumání různých osobnostních typů, takže jsem si zase našla to svoje a o typech osobnosti - především o INFJ, si pro Vás chystám článek, tak se těšte. :) Tuto knihu mám zatím rozečtenou a věřím, že v ní najdu ještě spoustu zajímavých věcí.

Ze dna ke hvězdám - Dušan Kadlec.

Tak tahle kniha Vás nakopne. Je v ní spoustu motivačních citátů, které Vás v tom nenechají. Autor do ní vložil i vlastní zkušenost  s pádem na dno i s tím, jak se opět postavil na vlastní nohy. Prohry a pády tu mnohdy totiž nejsou jen proto, aby Vás srazily na kolena a nechaly klečet, ale aby Vás naučily pokoře a dodaly Vám sílu. 

Moc přítomného okamžiku - Eckhart Tolle

Tahle kniha je neuvěřitelně silná a inspirativní. Měli bychom zpomalit, neřešit budoucnost, ani minulost. Kdy jindy žijeme, než teď? A kdy se na teď opravdu soustředíme? Tuto knihu asi ani nebudu popisovat, rozhodně si ji přečtěte.

Budu moc ráda, když mi do komentáře napíšete Vaše tipy na ,,čtení s přidanou hodnotou".  Samozřejmě, že čtu i jiné knihy - nyní zrovna a stále ještě knihu Hodná holka, zlá krev, ale krize je krize a tak se soustředím více  na čtení knih pro duši. Brzy Vám již snad konečně přidám i recenzi, ale nyní jsem opravdu ráda, že nějak přežívám.

 Jak se daří nyní Vám? A co Vám pomáhá na totální únavu, když byste jen spali a nechce se Vám ráno ani vstát?

Tohle byly tedy mé tipy na čtení. Přeji Vám krásný zbytek víkendu a spoustu energie do plnění Vašich snů a cílů.

S láskou Vaše Týna

Read More

Sebedůvěra a pochybnosti

Strach z toho, že nejsme dost dobří. 

Nevěříme sami sobě.

 Shazujeme se.

Chceme všechno vzdát po první chybě. 

 Protože cítíme, že na něco nestačíme. 

A tak srážíme vlastní hodnotu. Máme strach z toho, že bychom něco zase podělali... 

Znáš to taky?

 O tom všem bych Vám dnes chtěla napsat.

 Poslední dobou cítím, že i já to takto mám a chci s tím něco dělat. Peru se s tím vlastně celý život. Proto možná i tak ráda před vším utíkám, než abych do něčeho šla. Třebaže bych i chtěla a možná to i zvládla.

Možná...

Ten červík pochybností v mojí hlavě řádí už pěkně dlouho a rozhodně se mu nechce pryč.

 Když si uvědomíte, kolik byste toho zvládli, kdybyste se neřídili tímto nastavením mysli, kde byste dnes mohli být? 

 Pochybnosti a malá sebedůvěra. 

Problém, který nám brání se posunout kupředu. Jsme svým největším kritikem a nepřítelem zároveň. Bojíme se, že zklameme druhé, kteří o nás mají jinou představu a na rozdíl od nás samotných v nás věří. Tohle z dlouhodobého hlediska opravdu není dobré a měli bychom na tom zapracovat, než díky tomuhle pochybování a podceňování se vyhoříme a budeme pak opravdu k ničemu.

 Měli bychom si sami sebe začít více vážit.

 Měli bychom se ocenit za vše, co jsme kdy zvládli. I za maličkosti. 

Rozhodně bychom se neměli shazovat již ráno při pohledu do zrcadla a kdykoliv i jen malinko chybujeme. Kdykoliv nejsme tak perfektní, jak bychom "měli" být. Večer pak nad vlastními chybami přemýšlet, nespat z nich a mít strach z toho, že na to, čeho chceme dosáhnout vlastně nestačíme a že to nemůžeme zvládnout. Protože jsme nuly. A to třeba jen v naší hlavě. Dokážeme si tak udělat peklo i ze situací, ve kterých by se jiní radovali.

 Vidíme příležitosti, ale bojíme se jich chopit. Máme pocity méněcennosti a tak se prostě raději stáhneme a pokud to nejde, utečeme jakkoliv je to jen možné. Útěky mi jdou moc dobře. Jenže hlavní kritik v naší hlavě je pořád. A nechce se mu pryč. Útěky jsou neúčinným ,,řešením". A pravdou je, že nikdy nikam nevedou.

 Jenže jak se strachu z vlastních chyb zbavit?

 Jak překročit tu hranici pochyb o sobě samých  a najít místo sebekritiky na i něco, co stojí za pochvalu? Jak si začít sami sebe vážit, když po celý život v sobě pěstujeme vůči sebenenávist?

 Ano, můžete teď tvrdit, že za to může dětství, výchova, kolektiv,...různé situace a okolnosti v životě. Ano, je to tak. Mnohdy to tak je a mnozí si prošli a procházejí ve svém životě peklem, ale nastavení mysli není neměnné - můžeme změnit své myšlení zcela od základů. A měli bychom, protože jen tím, že si dovolíme změnit se a růst, jedině tak můžeme být spokojenější a silnější. 

 Nebude to jednoduché, vždy tu budou překážky a pochybnosti, ale jen tím, že je překonáme spolu se zdravou sebedůvěrou, budeme silnější. 

Pojďme s tím tedy společně něco udělat! 

A věřte mi, můžete se litovat v koutě a hledat útěky. Nebo se můžete probrat a vyjít ze všeho jako vítěz, který to nevzdal.

 Níže jsem sepsala věci, které mi pomáhají a třeba pomůžou i Vám.

 1.Najděte svoje slabé stránky, přijměte je a pracujte na nich. 

 Nějak se začít musí. A především už jen tím uvědoměním to začíná. 

Proces změny. Krok za krokem. Tím, že je přijmete a budete si jich vědomi, vás jiimi nikdo nebude moci konfrontovat a deptat - víte o nich, učíte se, pracujete na zlepšení.

 2. Přestaň o sobě mluvit špatně a šikanovat sebe sama.

 Kdykoliv o sobě mluvíš špatně, zastav se a zamysli se: Mluvila bys takhle o někom jiném? Shazovala bys někoho tak, jako teď shazuješ sebe? Asi ne, viď? Tak proč shazuješ sebe? Kdykoliv o sobě budeš mluvit špatně, omluv se sama sobě. I kdyby sis to špatné jen myslela.

 Jak často o sobě mluvíme špatně je neuvěřitelné. Také jsem si to vůbec neuvědomovala, dokud jsem tohle sama nevyzkoušela po upozornění od okolí a nezačala se tak více sledovat.

 Pak se opravdu není čemu divit, když si neustále nadáváme a ponižujeme sami sebe, že máme podkopanou sebedůvěru.  Takto si opravdu ani více věřit začít nelze.

 Pryč s tím. 

 A neznamená to, že jakmile opět pochybíš a řekneš si zase něco nehezkého, že se zase shodíš za to, že jsi to nezvládla. Uvědomila sis to a i to je důležité.

 Co si třeba říci namísto tohoto:  

,,Ach jo, už zase jsem to pokazila. Všechno zkazím, jsem neschopná blbka."

toto: 

,,Ach jo, zase jsem to pokazila, teď už ale vím, kde jsem udělala chybu a příště to udělám lépe.". 

Opravujte si takto fixní, naučené vzorce, za růstové. Často si to totiž ani neuvědomujeme, ale naše podvědomí ano a to nám pak předhazuje tohle vše, když o něco jde. Zkuste k sobě být milejší, vyplatí se to.

 3. Neboj se chybovat.

 Že jsou chyby špatné a neměli byste chybovat? Opravdu? 

I malé dítě se učí právě chybami. Učí-li se chodit, padá tak dlouho, dokud nezíská rovnováhu a nezačne chodit. Kdyby se po prvním pádu vzdalo, asi by se chodit nenaučilo. 

Tak proč když uděláte chybu, tak se nenávidíte a nadáváte si a vzdáváte to? 

Je to proces. Chyby nás učí. Pokud bychom nechybovali, co bychom se naučili? 

Není na chybách právě to, že se můžeme skrze ně něco naučit, to, co bychom měli umět přijmout? 

Ano, pokud uděláme průser v práci, asi nám to jako argument nepomůže, ale od toho, aby nás někdo seřval, je tu vedení. My máme jiný úkol, poučit se z té chyby a příště ji neudělat. Chybu napravit a být si vědom proč a jak vznikla. To je to kouzlo chyb. Přestaňme se jich bát. Chybuje někdy každý, je ale důležitý náš postoj k nim – kdo se bojí chybovat, udělá totiž ve výsledku těch chyb mnohem více, kdo chyby přijme, ale neignoruje je – dokáže se z chyb poučit, posouvá se s každou chybou dopředu.

 4. Ohlédni se.  

Pokud si stále pochybuješ o svých schopnostech a nevěříš si, tak si vezmi papír a tužku. 

Sepiš si seznam všeho, co jsi od narození do teď zvládla. Seznam všeho, z čeho jsi vyšla silnější. Uvidíš, že jsi toho zvládla už hodně a že jsi silnější, než si myslíš. Vždyť jsi došla až sem.

 A věř, že můžeš i dál.

 Já tomu říkám seznam událostí, ze kterých jsem se neposrala a osobně mi tohle ohlédnutí se dost pomáhá.

 Každý z nás má své vlastní životy občas plné bolesti, pádů a komplikací. A pokud jsi to na té cestě životem chtěl mnohdy vzdát a přesto šel dál, to je odvaha. A to je to, co ti teď může dodat potřebnou motivaci k tomu, pokračovat i nyní dále. Jsi silnější, než si myslíš! 

 5. Najdi příčinu. 

 Zamysli se. Klidně o tom třeba medituj a vrať se do dětství.

Co tě formovalo? 

V jakém prostředí jsi vyrůstala? 

Měl/a jsi podporující rodinu, nebo naopak jsi slýchal/a samé urážky? 

Měl/a jsi fajn třídní kolektiv, nebo se ti děti smály a procházel/a jsi si peklem jménem šikana?

A co první lásky? Nestalo se něco, co tě stále drží na místě?

 Při tomhle zamyšlení ti dojde, kde je počátek tohohle podceňování. Teď jsi ale jinde.

 Nyní je třeba to přijmout a uvědomit si, že je to už za tebou. Ano, nebylo to třeba pěkné a můžeš se cítit ublíženě. Můžeš se litovat. Ale co tím do budoucna získáš? Prostě to tak bylo ale teď už to je pryč.

 6. Nech to jít 

 To se týká předchozího bodu. Prostě to nech jít. A nemyslím tím potlač to. 

Ale odpusť rodině, která tě buď nepodporovala, nebo do tebe dávala až moc nadějí.

 Odpusť dětem, které umí být zlé. Odpusť všem a všemu a především sobě. Ty jsi z toho vyšla o něco silnější. Teď se můžeš zvednout a jít dál. Nejsi něčí oběť. Nepotřebuješ se nikomu mstít a nepotřebuješ se bát cizí kritiky. To, kým jsi znáš. Svých chyb jsi si vědom/a. Přijetím svých nedostatků je tak nikdo nemůže použít proti tobě.

 8. Buď vděčná/ý 

 O tom tu už článek mám a doporučuji Vám si ho přečíst. 

Každý z nás máme spoustu věcí za které máme proč cítit vděčnost. Každý den máme na výběr z toho, jak budeme na svět pohlížet - ano , volba je na nás.

Doporučuji si denně psát Deník vděčnosti. Stojí to za to.

Odkaz na článek Vám dám do komentářů. :-) 

 7. Začni si více věřit.

 Cha…to se snadno řekne.

 Ano, vím. Sama na tomhle bodě váznu. Není to snadné. 

Hlavu máme plnou pochybností. Ale to je právě to – bojíme se chybovat, máme v sobě zafixované vzorce z dětství, kdy v nás nikdo nevěřil. Máme podkopanou sebedůvěru. Tu si však nyní pomalu stavíme od základů. A to není snadné.

 Ale jednou to překonáme. Důležité je zaměřit svou pozornost na progres. Jen ten nás posune dopředu. 

Pokud si budeš neustále říkat: ,,To nedokážu.“ Co myslíš, že se pak stane? Zkus to vyměnit za: ,,Dám do toho maximum. Možná to nebude dokonalé, ale zkusím to a uvidíme.“ 

A pokud to vyjde, budeš vědět, že jsi do toho dal maximum a povedlo se. Pokud to nevyjde, nepřestávej jít dopředu a snažit se dál.

 Mnohdy se nám něco prostě nepodaří, ačkoliv se snažíme na 1000%. Budeš ale vítěz už jen tím, že jsi do toho šel a dal do toho maximum. A z toho, co se nepodařilo, můžeš čerpat příště poučení.

 Tak tohle byly mé tipy, jak začít. Mě tohle funguje, ale pokud mohu doporučit něco navíc – Čtěte. Sama teď hodně čtu o osobním rozvoji a jedno je mi jasné - že jsem se i díky tomu hodně posunula, ale je stále na čem pracovat. 

 Ten progres se mi líbí. Baví mě na sobě pracovat. Je to jako cvičení. Vždy je co posilovat a na čem pracovat. Někdy to bolí (Jako po náročném tréninku) ale jen tak můžeme růst. Co se stane, pokud přestaneme cvičit, protože občas prostě nejsme úplně fit a bolí to? Svaly ochabnou. A časem zjistíme, že činku, kterou jsme lehce zvedli, nyní zvedneme jen stěží. O tom to je. Není to o tom, že to bude jednoduché, bude to bolet, ale bude to zábava. Časem se budeme divit, jak jsme se báli úplné maličkosti. Ale pokud bychom strach nepřekonali, byli bychom teď tady? Nebo bychom se báli tísíce dalších takových maličkostí a velké výzvy by nepřicházely v úvahu?

 Tentokrát jsem se opravdu rozepsala.

Pokud jsi dočetl/a až sem, máš můj obdiv. 😊

 Tak jen doufám, že to na Vás nebylo moc dlouhé. 

Líbí se Vám ode mě delší články, nebo bych je měla zkrátit a třeba rozdělit téma do více článků? Pracujete na svém mindsetu? Nebo to považujete za zbytečnost?

 Budu ráda, když mi dáte do komentáře vědět, jak se Vám článek líbil a jestli chcete více takových článků. 

 Příště pro Vás chystám seznam knih, které se vyplatí přečíst, pokud na sobě chcete pracovat.

 S láskou vaše Týna. 🖤 

 PS: Na mém básnickém profilu na instagramu @básnířka_v_utajeni chystám vlastní merch! Mám nachystané 2 novinky, které Vám během května odhalím a budete si o ně moci i zasoutěžit – takže pokud mě ještě nesledujete, budu ráda, když se kouknete a pokud Vás má tvorba osloví, podpoříte mě sledováním, lajkem či sdílením. 😊

Read More

Maličkosti mění svět

Zdravím vás u nového článku, tentokrát zaměřeného na to, jak naprosto jednoduše můžeme ulehčit naší peněžence....ale především naší planetě.

Každý ví, že produkujeme příliš mnoho odpadu a měli bychom odpadky třídit a omezit spotřebu jednorázových plastů.

 Jenže jsou mezi námi lidé, kteří nedělají nic a je jim to zcela jedno. Klidně si denně kupují v obchodě igelitku za igelitkou, koupí si balení minerálek v plastu a pečivo/ovoce hodí do igelitového pytlíku. A pak to donesou domů, spotřebují a poté igelitky, sáčky i plastové lahve skončí v koši a jede se dál nákup za nákupem....

V tom lepším případě je odpad roztříděn a člověk alespoň trošku nad tímto přemýšlí. Igelitku použije vícekrát a plastové láhve taktéž. 

Jenže to dnes jde i lépe.

Jsou mezi námi i lidé, kteří tímto eko lifestylem doslova žijou a jsou eko naprosto ve všem - ty obdivuji, ale neumím si představit takto žít. Třeba jednou...

A pak je tu zlatá střední cesta bez extrémů -  tady někde jsem i já. O životní prostředí se zajímám a vím, že je důležité omezit spotřebu plastů, třídit a neplýtvat. Snažím se a myslím si, že jdu udržitelnou cestou.

Snažím se nekupovat zbytečně igelitky a všude s sebou tahám své plátěnky a knihotašky - ty už ušetřily snad stovky igelitek, které bych si bez nich koupila. A ne, neznamená to, že bych si igelitovou tašku od té doby už nekoupila - ale omezila jsem to na minimum a pokud po ní sáhnu, použiji ji vícekrát. Jak jednoduché.

A můj nový pomocník? Skleněná láhev z Econea- Equa-mismatch-0-75-l-black! Snažila jsem se v minulosti omezit svou spotřebu plastů díky různým lahvím několikrát - ale ty plastové sportovní lahve mi tolik nevyhovovaly a vydržely mi asi tak dlouho, jako když používáte obyčejnou plastovou láhev od minerálky vícekrát. Po čase začaly páchnout plastem a prostě to nebyla podle mě žádná velká eko výhra. Pak jsem objevila konečně i skleněné láhve - ale bála jsem se, že je svou ,,šikovností" rozbiju. A také rozbila - hned dvě. A na čas mě to od koupě skleněných lahví odradilo.

Jenže nedávno se mi naskytla spolupráce s eshopem Econea a já si řekla, že je to to pravé pro mě. A tak jsem teď vlastníkem nové lahve s certifikátem a dokonce se snad zdá, že je i odolná vůči rozbití. Protože již zažila pár menších pádů. Ale přežila to. Stále je to ale sklo - i když trochu silnější a tak je jasné, že opatrnost je tu na místě a že to bylo spíše štěstí než odolnost skla před pádem.

A výhody/nevýhody skleněných lahví na pití?

-Voda/nápoj lépe chutná a není cítit plastem

-Skleněná lahev se dá lépe umýt než-li plastová

-Šetříš tím planetu před tunou plastu -  Že jeden člověk moc nezmění? Zamysli se nad sebou a zkus si alespoň týden dávat veškerý plastový odpad stranou. Je toho dost, viď? 

-Je to sklo a tak se snadno rozbije.

- Vypadá lépe  nežli plastová a na e-shopu Econea tyto lahve najdeš v mnoha designech.

- Nápoj vydrží déle studený.

Mimo cenu a rozbitnost lahve nevidím žádná jiná negativa. 

Podle mě je nutné nad spotřebou plastů přemýšlet. V dnešní době už je možné koupit si krásnou plátěnku namísto igelitky, skleněné lahve, frusaky namísto jednorázových sáčků, ušetřit tak i pár korun a mít jistotu, že se látková taška cestou domů neprotrhne....a navíc z těch maličkostí můžeme mít dobrý pocit. 

Sama za sebe jsem  i pro obnovu zálohovaných plastových lahví - bohužel zatím není vyhráno, ale podpořit systém zálohování můžeš i ty zde:

www.zalohujme.cz

A pokud Vás dnešní článek inspiroval ke koupi stylové skleněné lahve či jiných eko věcí vč. kosmetiky navštivte eshop Econea. 

Krásné plátěnky od srdce, či stejnou jako mám já najdete zde: 

Chaukiss

A nezapomeňte, že maličkosti mění svět!

S láskou Vaše Týnuš.

Read More

Vděčnost

 „V každém okamžiku našeho života bychom měli být tak vděční, jak jen je to vůbec možné.“ —  Seneca

Jste ve svém životě vděční?

Spousta z Vás jistě odpoví, že ano. 

Ale jste opravdu vděční? 

Co vlastně skutečně znamená být vděčný?

Víte, před pár měsíci bych nad tím takto možná nepřemýšlela. Jsem přece vděčná - poděkuji, když pro mě někdo něco udělá...za dárek, za pomoc...atd., ale o tom vděčnost přeci jen úplně není.

Je to způsob myšlení, který nám může zlepšit náš život. Namísto toho, abychom se soustředili na negativní věci - na to, co nemáme, ztratili jsme,...a namísto věčného stěžování si, se tak více zaměříme na pozitivní přístup- vnímáme pozitiva a jsme vděční za to, co jsme díky i něčemu špatnému získali, co máme a co nám zbylo. Za každý den plný příležitostí a možností. Vděčnost nám dá sílu i v těch nejhorších chvílích našeho života. 

Vděčnost v nás roztáčí spirálu úspěchu, radosti a štěstí. Cokoliv se stane, je správně – je to totiž příležitost k růstu. To je pak veliké osvobození přinášející sebepřijetí, mír v mysli i srdci. Ačkoliv ne vždy to je snadné nebo možné.

Je to celé jen zákon přitažlivosti - budeme-li myslet na to, co nemáme a nemůžeme mít, ztratíme postupně vše. Naopak budeme-li se soustředit na to, co máme, co můžeme získat, přitáhneme si svým přístupem toho pozitivního  do našeho života mnohem více. 

Vděčnost nám dá úplně jiný pohled na svět a náš život. Je okolo nás tolik věcí, za které můžeme být vděční. A vděční můžeme být i za maličkosti.

Třeba zrovna teď - čtete tento článek, takže je tu hned několik věcí, za které můžete být vděční- Za zrak, že umíte číst,  že máte přístup k internetu...

Tím, že budete vděční, se změní vše. Je to vlastně stupeň seberozvoje, základ na kterém můžeme začít stavět. 

A jak začít být skutečně vděční?

 Mám tu pro Vás výzvu, či takový menší tip. Je jednoduchý a pokud vydržíte alespoň 30 dní, sami poznáte sílu vděčnosti. 

Chtete do toho jít? Tak tady to je:

,,Deník vděčnosti"

Zkuste si každý večer před spaním/ či ráno zapisovat do sešitu/ deníku alespoň 3 věci, za které ten den cítíte vděčnost. Může to být cokoliv, ale musíte to opravdu tak cítit. 

Zde Vám pro inspiraci vložím odkaz na mnou vytvořenou šablonu tzv. Deník vděčnosti , který si můžete vytisknout a zapisovat si do něj den po dni, po dobu alespoň 30ti dní vše, za co jste ten den vděční. Zapisovat si do něj můžete i cíle, kterých ten den chcete dosáhnout a prostor se najde i pro citát či affirmace. 

Zpočátku možná nebudete vědět, co psát.  

Ale pokud vydržíte, časem zjistíte, že toho je spoustu. A že najednou nejste tak negativní, protože ve všem vidíte nejdříve to pozitivní. 

Jednoduše jste změnili Vaše nastavení mysli, které bylo nakonfigurováno na vnímání chyb a nedostatků.(o tom článek příště 😊 )

Za co jste dnes vděční?

Líbil se vám článek?

Jak se Vám líbí nový design blogu?

Napište mi to do komentáře ✍.

PS: Budu ráda, pokud článek budete i sdílet a dostanete tak vděčnost mezi více lidí.

A pokud jste dočetli až sem, děkuji.

Vaše Týna 🖤

Read More

Nový design blogu!

 Ahoj,

momentálně pracuji na vylepšení designu tohoto blogu. 

Proto teď pár dní nebude možná vše fungovat, jak by mělo. 

Prosím o trpělivost a děkuji.

Týna

Read More

Předsevzetí, cíle a další úvahy pro rok 2021

Víte, občas mi přijde, že spoustu věcí a lidí okolo nás bereme jako samozřejmost.

 

Tahle myšlenka mě napadla po dopsání krátké básně na Instagram o Štědrém večeru.

Uvědomila jsem si, že zítra může být vše jinak. Že sice mohu brečet nad tím, co nemám a co jsem již ztratila a co vše jsem podělala, ....a nebo si mohu začít více vážit toho, co mi zbylo a co mohu dokázat.

Od té doby, co jsem se začala více zajímat o osobní růst přemýšlím úplně jinak. Nevím, jestli za to mohou Čtyři dohody, Nestěžovací výzva od Willa Bowena, spousta přečtených článků ….či prostě jen fakt, že jsem asi vážně dospěla a uvědomuji si vše z trochu jiného úhlu pohledu.

Co když všechny naše neúspěchy a ztráty nás nemají srazit na kolena, ale posílit a připravit nás na to, co nás čeká? 

Protože pokud bychom jen ztráceli a prohrávali, bylo by to pěkně na hovno…. Nemyslíte?

To byly jen takové krátké úvahy k zamyšlení...ale teď konečně k těm cílům.

Protože se blíží konec roku, ráda Bych se s Vámi podělila o to, čeho bych chtěla dosáhnout v příštím roce.

Nebudu si dávat ty typické cíle, co asi většina z nás zná a snaží se poctivě plnit alespoň první týdny v lednu. I tyto předsevzetí sice mezi nimi budou ale…

Jde mi tentokrát o více. O něco, na čem se snažím pracovat již dlouho a vím, že u některých cílů  je to cesta na dlouhou trať. 

Tak tady je můj seznam:

-          zapracovat na svém sebevědomí a sebedůvěře

(tzn. Přestat si nadávat za to, když něco nepůjde tak jak si představuji, podceňovat se a už vůbec ne nahlas před druhými, přestat se porovnávat, přestat tolik řešit svoje nedokonalosti, přestat si brát věci až moc osobně… vyčistit si hlavu od všech pochybností, co mě brzdí a jen si tím sama ubližuji.)

 

-          Konečně sepsat svou sbírku básní – část již mám sepsanou. ale chybí mi ilustrace, takže ještě sehnat šikovného človíčka co by do toho se mnou šel - pokud to čteš a umíš kreslit - napiš 😊

-          Psát více básní, článků a recenzí na zajímavé knihy

-          Najít si práci, kde mě to bude bavit

-          Udělat si řidičák

-          Více se sebevzdělávat a pracovat na sobě

-          Dát do oběhu své plecháčky a látkové tašky s básněmi a možná zapracovat i na diáři - pokud by vyšlo to dopsání mé sbírky

-          Najít si čas a zase cvičit alespoň půl hodinky denně

-          Když se mi bude chtít, jít si zaběhat

-          Ušetřit si na dovču po Anglii, Skotsku a Irsku a pak opět navštívit vánoční Londýn

-          Zlepšit si svou angličtinu a třeba si najít večerní kurzy – protože co si budeme – bez komunikace na denní bázi jako v předchozí práci, se mi zdá, že se zhoršuji a to  teda nechci.

A to hlavní předsevzetí nakonec - hlavně se z ničeho neposrat!

Tak to byl můj dlouhý seznam na příští rok 2021. A už teď vím, že nebude snadné vše splnit. Ale pracuji na tom a chci. Což je podstatné.

A jaké máte cíle do roku 2021 vy? 

Ať už jakékoliv, věřím že to zvládneme a příští rok budeme zase o velký kus dál, než jsme dnes.

Pokud vás zajímá má tvorba, budu ráda pokud mě budete sledovat na mém instagramu zde: @basnirka_v_utajeni

Do nového roku Vám přeji všechno nejlepší, pokud možno sílu na to, ho přežít ve zdraví, s těmi, kteří jsou Vám nejbližší. Ať si splníte své sny a jste šťastní.

Vaše Týna 🖤

  

Read More

Ohlednutí se za rokem 2020

 Co si budeme povídat, rok 2020 je rokem, na který se dlouho nezapomene. 

Ale nechci se zde rozepisovat o koronavirovém šílenství, o tom je všude zpráv až příliš mnoho. Tento článek bude mé ohlédnutí se za tímto rokem, o tom, čeho jsem (ne)dosáhla a také o tom, co vše je u mě nového.

Rok 2020 jsem si před rokem plánovala jinak. Chtěla jsem dopsat svou knihu a  jet opět před Vánoci do milovaného Londýna a pak navštívit trhy ve Vídni. Chtěla jsem si udělat konečně  řidičák, udělat si mezinárodní zkoušky z angličtiny, možná začít studovat dálkově VŠ a zlepšit tak svou možnost najít jinou a lepší práci, protože jsem už delší dobu měla pocit, že mě má práce nenaplňovala tak, jak bych si představovala. Chtěla jsem se posunout o pár kroků dál.

Ale plány mi koronavirus pozměnil, tedy ne plány, ale podmínky k jejich uskutečnění. Najednou nebyly prémie, najednou se vše zavřelo a práci jsem si sice udržela, ale být recepční v prázdném hotelu je dost zvláštní. Najednou jsem měla spoustu času přemýšlet nad tím, co bych chtěla a zároveň nic z toho nemohla uskutečnit. Přidal se do toho i strach o mou rodinu a bylo vymalováno. Pak přišlo postupné vyhořívání, že nic nedokážu a jsem k ničemu a já věděla, že pokud takto budu pokračovat, vyhořím úplně. A dala jsem výpověď. Vlastně jsem si ji dala k narozeninám a ani nevíte, jak moc se mi ulevilo. Vím jak moc nelogické se to může zdát - dát výpověď v době krize, kdy je většina lidí ráda za to, že mají práci. Já celou dobu jarní karantény sledovala nové nabídky práce a zvažovala výpověď, zatímco jiní se strachovali, aby výpověď nedostali. Ale nelituji toho ani trošičku - chybí mi snad jen kolegyně a takový ten pocit, kdy jste si jistí sami sebou i před naštvaným klientem.

Měla jsem tak možnost vybrat si dovolenou v létě a to celý měsíc. A to léto, přestože jsem necestovala ani po Česku jsem si užila. Měla jsem totiž konečně čas na svou rodinu, svou malou neteřinku a svého psa. Včetně času na čtení, psaní a cvičení.

Najít si ale novou práci nebylo tak snadné. A když jsem nenacházela práci ani v půlce srpna, pomalu se mě zmocňovala panika, co si budeme povídat. Začalo jít do tuhého. 

Koncem měsíce jsem si ale práci našla. Byla to spíše zvláštní shoda náhod - ráno si u kávy procházím inzeráty jako vždy a konečně  narazím na zajímavou nabídku přímo v místě bydliště a přestože nečekám, že se mi ozvou, odesílám hned životopis....a do toho se mi najednou ozve i má bývalá kolegyně a píše mi přímo zrovna o téhle nabídce, že ona do toho kvůli dojíždění nejde, ale že by mi dala kontakt a dala jim o mě info. Ani nevím,  jak se to ten den seběhlo, ale do dvou hodin na to jsem doslova běžela na pohovor, absolutně vynervená, protože jsem to nečekala a nechtěla jsem to podělat. A to jsem netušila, že mě čekají pohovory dva - z toho ten druhý byl ještě na jinou pozici v této firmě, na kterou jsem se hlásila již před svým prvním zaměstnáním...jen kdybych to tehdy jako nic neznalá absolventka nepohnojila tím, že jsem se spoléhala pouze na to, až se mi ,,ozvou". (Je totiž jasné, že se musíte ozvat i vy a projevit zájem - rada pokud se hlásíte na pozici, o kterou opravdu stojíte.)

 Každopádně jsem nakonec nezískala ani jednu pozici, na kterou jsem se hlásila...ale jinou i když už ne tolik zajímavou. Ale to hlavní bylo - měla jsem práci a tím i malou naději, že se třeba posunu dál na jinou pozici. Práci i tým lidí jsem si pomalu oblíbila a začalo mi to snad i jít lépe. Jenže zkušebka nevyšla podle představ nadřízených a já se tak dostala na ,,křižovatku" - šéf, který mi nabídl jinou pozici, o kterou ale nestojím kvůli naplni práce vs. začít opět od nuly a úplně si uzavřít možnost se někdy dostat trochu výš. Zvolila jsem si zůstat a zvládnout to.  Ale to by asi nebylo nic pro Týnu, kdyby u toho neměla zvládnou ještě kolegyni, která okolo sebe rozsévá negativní energii. Jako kdyby nestačilo, že se cítím mizerně už kvůli tomu, že jsem byla přeřazená na jinou pozici. A to rovnou na místo, kde nikdo kvůli této paní dlouho nevydržel. 

A tady můj rok 2020 pomalu končí. Na pochybách. Zvládla jsem si během tohoto roku udělat online test z angličtiny a vyšla mi úroveň C1, získala jsem spolupráci s nakladatelstvím Cosmopolis  a spoustu nových fanoušků na svém básnickém instagramu @basnirka_v_utajeni. Byla jsem dokonce jednou z autorek na výstavě lodivadla theatre....

Nezvládla jsem si ale udělat řidičák, ani cestovat, nenašla si životní lásku a ani mi prozatím nevyšla práce, ve které bych byla konečně 100% spokojená. Ještě nevím, jestli to raději nevzdat a začít hledat práci jinde. Protože jestliže nejsem spokojená, a to aktuálně nejsem, nemá smysl ztrácet zde čas. Zároveň ale nechci odejít zbaběle jen proto, že se mi nelíbí současná náplň práce a vztahy s kolegyní. Chci růst. Hledám proto i pozitiva k tomu, že třeba pak budu mít více znalostí s fungování dané firmy a tedy bych pak danou lepší pozici mohla časem získat....Jenže to jsou jen takové ty plamínky naděje, které ani nemusí vyjít a já se budu jen zbytečně nervovat a trápit někde, kde to pro mě není.

Nemohu však říct, že bych se neposunula. Je fakt, že co se týče mého sebevědomí, tak to je teď bohužel na bodu mrazu, jestli už ne v mínusových hodnotách. Ale začala jsem se mnohem více zabývat seberozvojem a začala o všem tak nějak i více uvažovat a pracovat na sobě. Zjistila jsem, že jsem celkem silná osobnost a že je třeba na sobě pracovat neustále a nevzdávat to....takže bojuji a nevzdávám to....prozatím... a s nejistotou vyhlížím příští rok i to, jak to vše dopadne a kde nakonec skončím. Vrátila se mi po dlouhé době konečně i má chuť do psaní a pokud mě to nepřejde, ráda bych Vám o své cestě zde občas napsala.

A co vy, jaký byl Váš rok 2020? Co se Vám podařilo? Co ne?

Dáváte si předsevzetí?  Já si letos jistě nějaké dám, ale o tom až v příštím Vánočním článku.

Vaše Týna

Read More

Než vyhasnu...

Než vyhasnu - to je jedna z mých nových básní. A zde je i malá úvaha k ní.

...

...

Přemýšleli jste někdy o smyslu toho všeho, co děláte? Jaký máte cíl? Jaký smysl má Váš život? 

...

Jistě ano a pokud ne, zamyslete se.

 Pro sebe.

...

Co Vás naplňuje světlem a radostí? 

Co Vás naplňuje temnotou a strachem?

...

Tuhle báseň jsem napsala, když jsem pochybovala o svém smyslu bytí. Pochybovala jsem a měla za to, že můj život nic neznamená. 

Když jsem si myslela, že jsem naprostá nula ve světě plném lepších a chytřejších lidí, než jsem a kdy budu já.

...

 

Vyhořívala jsem. 

...

A pak jsem začala po dlouhé době psát.

 O tom vyhoření.

A uvědomila si vše podstatné.

...

 

Nemusíme totiž nic jiného, než jen být sami sebou a každý z nás má něco, co druzí nemají. 

Nemá smysl se porovnávat.

Nemá význam chtít být jako ti druzí a zapadnout v davu.

Každý je jedinečný.

A každý z nás má dar vyjímečnosti.

 Možnost dělat věci, které nás naplňují světlem a pomáhají nám v době naší temnoty přežít.

Někdo má nadání tvořit hudbu, někdo talent kreslit...někdo se najde v psaní knih,.....a já mám poezii.

...

Nejsem druhý Shakespeare, ani E.A.Poe. Ale jsem to já. A svojí nedokonalostí hořím a nevyhasnu. 

(Pokud Vás zajímá má tvorba tak určitě sledujte můj instagram @basnirka_v_utajeni 🙈)

...

A tak se ptám, co je tím plamínkem naděje ve tmě pro Vás?

 

Read More

Návod na vraždu pro hodné holky - Holly Jackson

Recenze: Návod na vraždu pro hodné holky

Autorka: Holly Jackson/ @hojay92

Nakladatelství: Cosmopolis /@cosmopolis_cz , @grada.cz

 Kniha vychází již 10.srpna 2020 a koupit si ji můžete už teď v předprodeji se slevou na eshopu www.grada.cz 

Pokud bych měla vytvořit seznam thrillerů, které jsem přečetla a vybrat pár těch nejlepších, tak tohle by byl rozhodně jeden z nich!

A co vy a thrillery? Četli jste nějaký, který Vás naprosto dostal? Budu ráda za Vaše tipy v komentářích!¨

Ospalé městečko.
Uzavřený případ vraždy.
A jedničkářka, která 
chce odhalit pravdu...

,,Zmizela oblíbená středoškolačka, Andie Bellová. Tělo se sice nenašlo, ale policie ví, kdo je vrah. Všichni vědí, kdo je vrah! Sala Singha za vraždu přítelkyně odsoudili všichni, kromě soudu a poroty. Sal Singh totiž spáchal sebevraždu a nikdo neusiluje o očištění jeho jména. Až na Pipu Fitz-Amobiovou. Městečko rozežírá nenávist k rodině vraha, ale ona nevěří, že je vinen.
Pět let po zločinu začíná vyšetřovat pod záminkou závěrečného školního projektu. Je to ale úkol, který ji může zabít. Jestliže se Pipa nemýlí a vrah je stále na svobodě, nikdo neví, kam až bude ochotný zajít, aby své tajemství zachoval. Kdosi chce totiž minulost utajit za každou cenu. A kam až dokáže zajít Pipa, aniž by zaplatila životem?"

Recenze:

Tak moc návykový thriller ze studentského prostředí jsem dlouho nečetla. Byla to naprostá pecka! Více takových knih prosím....

Když mě nakladatelství Cosmopolis oslovilo s nabídkou spolupráce,

čekala jsem leccos, ale takovou jízdu rozhodně ne! A co více si na rozečtení po čtecí krizi přát, než-li knihu, od které se nebudete moci odtrhnout?

,,Nepřišlo to najednou.
Blížilo se to jako blikající bod na radaru, osvětlující postupně části její paměti.
Dílky skládačky do sebe nakonec zapadly.

Kniha je o studentce Pipě, která si pro svůj závěrečný školní projekt vybere případ vraždy, který se stal před pěti lety. Vraždy, ze které byl obviněn Sal Singh. Pipa ale něvěří, že by toho byl schopen a snaží se tak projektem odhalit pravdu, nepřipouští si ale, že by ji to mohlo stát i život.

Pipa tak  postupně rozplétá tajemství, která Andie měla. A nebylo jich málo. 

Během rozhovorů s lidmi, co Andie znali se tak seznámí i s bratrem údajného vraha Ravim. Ten zastává stejný názor, jako Pipa, totiž to, že Sal byl jeden z nejhodnějších a nejlepších bratrů jakého si mohl přát.

Kniha se mi četla skvěle, možná i díky kratším kapitolám, ale také díky tomu jak návykové bylo odhalovat všechna tajemství a zápletky.  Kniha se řadí do YA detektivek/ thrillerů a najdete zde jak er-formu, tak i ich formu. Tímto ale propracovanost knihy nekončí -  najdete v ní i rozhory a protokoly k projektu, mapku a třeba i zápisky z diáře oběti. Čeká tu na Vás řada nečekaných zvratů i když s trochou fantazie si sem tam něco samozřejmě domyslíte již dopředu.

Vůbec se mi po přečtení této knihy nechtělo uvěřit, že by mohlo jít o autorčinu prvotinu. Ráda bych Vám napsala i negativa, ale nenašla jsem je....snad jen bych uvítala více času na čtení, protože bych ji zhltla třeba za jeden den. Ale takhle jsem alespoň mohla přemýšlet nad příběhem, třeba u žehlení. :-)

Rozhodně jsem ale po dočtení pátrala a zjistila jsem, že právě teď autorka vydává novou knihu - pokračování s naší hlavní hrdinkou! Knihu Návod na vraždu pro hodné holky rozhodně doporučuji. U mě je to 5/5.

 Přesvědčila Vás má recenze? Budu ráda, když mi poté napíšete í do komentářů, jak se Vám kniha líbila a případně Váš tip na další dobrou knihu.

 

Read More