Smrtka, Neal Shusterman

Konec lidského života býval v rukou přírody. Ale my jsme jí ho ukradli. Teď máme monopol na smrt my. My jsme jejím výhradním distributorem. (Str. 9)

Knihu s takovým názvem a obálkou nešlo ignorovat. A jestliže patříte do knihomolské komunity na instagramu, určitě dobře víte, že kniha strhla lavinu pozitivních ohlasů. Nedivím se. Tak dobrou knihu s prvky sci-fi (i přesto, že sci-fi moc nemusím.) jsem dlouho nečetla.

,,A podle mne jsou nevinní všichni. Dokonce i ti, kteří se provinili. Každý se něčím provinil a každý v sobě stále nosí vzpomínku na dětskou nevinnost."

Popravdě to byl takový sponntání nápad. Den předtím jsem koukala na videa Míši z @radsiknihu a absolutně neměla co číst. Byla jsem ve fázi, kdy jsem neměla chuť na obyčejné fantasy, zároveň jsem se necítila na to, číst krimi, thriller nebo lovestories. Druhý den jsem šla kolem knihkupectví, a absolutně zoufalá jsem málem  odešla s prázdnou. Pak jsem ji ale spatřila - Smrtku. Miluji knihy s tématikou smrti - asi jsem vážně morbidní, ale i na Zlodějce knih jsem si zamilovala právě to, že knihu vypráví sama smrt. 

Děj knihy se odehrává ve světě, kde vládne tzv. Nimbus celému lidstvu - tedy až na cech smrtek, které mají své vlastní zákony a pravidla.O smrti rozhodují právě smrtky. A právě do jejich cechu nabírají nové členy. Smrtka Farraday si vybral dva učedníky - Citru a Rowana. Nikdo z nich o tu čest nestojí. Ale vybrán do cechu bude nakonec jen jeden z nich. Druhý se měl vrátit zpět domů. Bohužel se ale změnila pravidla a jde doslova o život. I mezi ctěnými smrtkami se totiž najdou tací, které si ve vraždění libují a považují ho za krvelačnou zábavu...

Kniha má doslova boží obálku. Děj je originální a poutavý. Dlouho jsem nečetla tak originální a k tomu čtivou knihu. Pokud jako já váháte, protože je to scifi - neváhejte. Autor tímto otevřel oči spoustě čtenářů, tím, že se to dá pojmout i čtivě. Za sebe osobně - žádná placená reklama - mohu jen a jen doporučit. Ani nevíte, jak se těším na další díl. Škoda, že bude za tak dlouho.Osobně plánuji objednávat už v předprodeji, protože...prostě musím vědět, co bude dál....Je šílené čekat tak dlouho. To je jediné co bych tomu vytkla, ale snad se to čekání vyplatí.
 Co vy? Četli jste ji? Jak na Vás kniha působila? Máte pro mě nějaký tip na podobnou, či stejně dobrou knihu? Napište mi ho do komentáů, ať mohu zase odcházet z knihkupectví s plnou taškou knih. :D 

Ještě Vám dlužím omluvu za svou prokrastinaci, plánovala jsem psát, ale...tolik věcí se děje okolo mě, navíc teď plním ještě jednu osobní výzvu o které vám napíšu teba příště - snad brzy. Sledujte mě na instagramu @vesmirmeziradky určitě vám tam dám vědět o dalších příspěvcích na tomto blogu.

To je pro dnešek vše, tak prožijte skvělý den - já ho plánuji prospat ,neboť jsem po noční a večer mě čeká hnedka další...ale zato budu mít volný víkend...trošku pozitivních myšlenek to chce :)

S láskou, vaše Týna

Read More

Proč už nepíšu, tak jako dřív...aneb to je situace...

Ahoj, po dlouhé době píšu nový článek! ( To se máš čím chlubit Týno!)

Nevím sama proč. Kolikrát mě přepadne chuť napsat Vám smysluplný článek nebo třeba podělit se o nový recept na fakt brutálně dobrou ovesnou kaši, či jen tak psát o životě...a pak je tu blok jako prase a já si sednu k notebooku, a zaseknu se u názvu....pak si řeknu, že Vás to ani třeba nebude zajímat a tak jen tupě zírám do zdi. Pak jdu do práce, z práce a najednou zjištuji, že ten čas, co byl dřív ve škole už není.A asi nikdy ze mě nebude blogerka, která stíhá chodit do práce, na večírky, koncerty, psát recenze, cestovat....Já to nestíhám už teď, a to mě přitom psaní tak baví...

 Mám v plánu už rok (Vážně už ROK???!!!!) dát si všechny články z předchozího blogu dohromady a své básničky si dát do jednoho souboru. Prokrastinace je mrcha.  ( Není to proktastinace, je to lenost - tvoje lenost Týno!) Chci vidět svůj výraz, až jednoho dne otevřu notebook, že to konečně udělám a...starý blog bude smazaný a já nebudu mít nic, kromě těch popsaných sešitů doma, na které se práší a které nikdo nečte.( Já ti to říkala!)

Dnešní článek bude o mě. Taky to znáte, ten chaos myšlenek, kdy si vážně nejste jistí tím, co chcete? Kdy se zaseknete na jednom bodě a nejde se z něj pohnout zpět? Teď to tak mám. Už delší dobu. Zasekla jsem se někdy uprostřed léta na bodě, který mi silně připomíná cosi, co už jsem zažila tolikrát. Ale zase to bude fajn. Jako vždy. Musí to být fajn. To bude asi ten podzimní splín. Ale nebudeme to tu svádět na můj oblíbený podzim.
 Je to ten stereotyp. Kdy si uvědomíte, že nevedete žádný osobní život. Že jen chodíte do práce a jste rádi, když si zvládnete zacvičit, zaběhat...

Pomalu si i uvědomuji, jak mimo školu ztrácím přátele. Dalo se to čekat. Čekala jsem to. Ale ty časy našich kávových a pivních sedánků mi chybí. A i když romatika s knihou a kávou je úžasná. Tak přátelé, kteří by se s vámi smáli kapitole, kde Hermiona dá tomu zmetkovi Dracovi pěstí, Vám u toho budou chybět. Protože ono když se začnete nahlas smát nějaké části knihy a jste tam sami, bude to...řekněme...trošku.... (trochu víc) trapná situace. A jestli jste jako já, tak se začnete smát navíc i té trapné situaci. Takže lidé okolo se buď budou smát také (ta lepší varianta), nebo si vás zapamatují jako toho idiota, co nejspíše utekl z Bohnic.( Asi nemusím říkat, že to je ta horší, že?)

A mimochodem, ta situace se mi stala. :D Jen tak pro info a pro  pobavení. Poslední dobou totiž můj život začíná být trapas za trapasem. Ještě Vám o nich jistě napíšu. Protože to nejde jinak, než sdílet s Vámi.

Dejte mi prosím vědět dolů do komentářů, zda byste chtěli recept na tu megaskvělou ovesnou kaši, na kerou nedám dopustit a když mi dáte i tip na knihu....budu jedině spoko. Pokud čtete tento článek a dočetli jste až na konec, gratuluji Vám a zvu Vás na dobrý kafe, tedy jestli bydlíte někde poblíž.

Dnes jsem se odhodlala srovnat si to v hlavě a začít psát častěji. Opravdu. Hned zítra chci napsat svou první recenzi na knihu tady na tomto blogu, možná i něco o tom, jak teď žiju. O mých plánech a snech...typické bláboly vaší Týny. Dneska mě čeká noční, tak ještě uvidím jak budu ready. Ale do konce týdne očekávejte další článek!

To je tedy pro dnešek všechno, teď si jdu zacvičit a pak alou do práce...ale zase pak mě čeká až do čtvrka volno....VOLNO! Konečně trochu prostoru na myšlenky a snad bude i hezky a půjdu si zaběhat, aby se mi lépe psalo.

Tak zatím pa, a užívejte podzimu!
 Vaše Týna

Read More

Odraz sebeklamu

Rozhodla jsem se s Vámi podělit o jednu z mých starších básní. Napsala jsem ji před rokem a půl, když jsem nerozuměla naprosto ničemu. Ztrácela jsem se  v sobě samé. Nevěděla jsem, kdo chci být. Znáte to. Snažíte se tak moc někam zapadnout...a celé to snažení Vás unavuje. Přiznejte si to. A pak přijde zkouška, při které se projeví Vaše já. Máte pocit, že nejste dost dobří. Přetvářka je vaším přítelem. Ale před tím, co o sobě víte neutečete. Nikdy. V ten den se stalo něco, co mě přesvědčilo o tom, že chci být sama sebou. Už nechci být ta, která si na něco hraje. Jsem. Někdy smutná, někdy veselá. Někdy se směju a jindy brečím a vztekám se. Občas dělám naprosté blbosti a často chybuji. Ale jsem to já. Ten den jsem si uvědomila, že mám dost a chci žít za sebe. Za své sny a nechci se podřizovat okolnímu světu kritiky. Ano, jsem jen člověk jako ty. Mám stejné možnosti být šťastná a stejně tak žít podle sebe. Každý jsme jedinečný svým vlastním způsobem a neměli bychom ztrácet čas hledáním se v druhých, ale podívat se do zrcadla a hledat se tam. Uvnitř své vlastní duše a poprat se s vlastními démony, kteří nám brání být šťastní.
Zde je tedy ta báseň o které píšu:

To je pro dnešek vše. Tak se mějte krásně a hlavně buďte vždy sami sebou. Nenechte se ovlivnit druhými, kteří naznačují, že nejste dost dobří takoví jací zrovna jste. Pokud se chcete měnit, tak pro sebe. Pro svůj pocit. Ne pro druhé. A hlavně se neměňte proto, aby jste šli s davem tupých ovcí. Buďte sami sebou. Šťastní a spokojení.
S láskou Vaše Týna ❤️📚

Read More

Simply happy!

 První jarní výběh do přírody za mnou,

 moje hlava je plná endorfinů a jsem prostě neuvěřitelně šťastná úplně bez důvodu. 

Prostě jsem šťastnej blázen. Tohle jsem potřebovala - vyčistit si hlavu od práce a konečně jen běžet, dýchat a smát se. Zaposlouchat se do oblíbené písničky od Linkin Park a zapomenout na to, že po cestě,ač lesní, jezdí taky auta a jedno jede přímo za mnou a já ho v tom zapálení vůbec nevnímám. 😂😂😂. Trošku trapas, ale aspoň se umím zasmát i sama sobě. 

Tím jsem jen chtěla říct, neberme život až tak vážně, buďme šťastní a žijme i pro sebe, nejen pro druhé! ❤️🤔😝😊💕.
 #simplyhappy

Posledních pár týdnů jsem nepsala články, protože chci, aby tento blog byl plný pozitivní energie. Ta u mě nebyla k mání.  Teď už je u mě zpět sluníčková nálada, jsem opět  plná energie, tak jsem se rozhodla napsat Vám některé mé antidepkařské tipy na dobrou náladu.

Každý den totiž nemůže být plný dobré nálady. Ani nebe není vždy bez mráčku. Pokud už ale nemáte absolutně náladu na nic, můžete si vybrat, jak tu pozitivní energii zase získat zpět.
Pro mě je to běh a procházky v přírodě. Opravdu skvělé antidepresivum. Na jaře vše kvete a voní. Ptáčci si zpívají a je vám hezky. U běhu se k tomu přidají endorfiny a je Vám prostě skvěle!

Nebo sedánky v příjemné atmosféře kavárny s dobrou knihou.
Káva a kniha je boží kombinace!

 Další v pořadí je nakupování - když jsme u těch knih, knihkupectví, to je moje! 😊 Dokážu prohlížet knihu za knihou třeba hodiny. Ta vůně knih je dokonalost sama.

Jsem introvert a melancholik zároveň, dost divná kombinace. A tak mi vyhovuje samota, dokud jí není příliš. I introvert potřebuje mluvit s druhými a melancholik nechce být sám, se svými myšlenkami. Takže takové posezení u kávy s přáteli vám určitě také pomůže. Pokud máte dobré kamarády, tak jste za pár vteřin naprosto OK.
Co mi také pomáhá je tvořit. Psát a vypsat se ze všeho.Kreslit. Cokoliv Vás baví. A žijte pro to, co vás baví.
Nebojte se chybovat a nestresuje se z toho,že zase něco pokazíte. Nikdo není perfektní, to si pamatujte. Musím zmínit i část z knihy od Anie Songe, vždy si totiž vybavím, jak psala o holkách a prdech. Prostě si představte někoho ,,dokonalého'' v trapné situaci, či zcela běžném jevu jako je prdění. Hned Vám bude líp. 😂😂😂
Každý z nás je jen člověk. Buďme šťastní za každý den.  Zítřek neexistuje, tak žijte živě. Teď!
A ještě malá rada na závěr. Radujte se i z maličkostí. Věřte ve své sny a především v sebe! ❤️🍀
Tak jen doufám, že některé z těchto tipů vám pomohou být šťastnější. Sama vím, jak je někdy těžké být sám sebou. V novém koletivu to jde většinou dost těžko. Máme tendence se srovnávat a porovnávat. A pokud vidíme, že druzí jsou lepší a chytřejší, hezčí a oblíbenější v daném koletivu, máme pocit, že jsme nezapadli. Že jsme nicky. Alespoň tak to mám já. Trvá mi pak i měsíce, než někam ,,zapadnu" a než vykopu svoje schované sebevědomí z podzemí. 
 Budu proto ráda i za vaše tipy na dobrou náladu a na to, jak těmi pochmurnými dny bojujete vy. Protože kdo věří a bojuje - vyhraje.

Pro dnešek se s Vámi loučím,

s láskou Vaše Týna ❤️📚🐈🐕

Read More

Po dlouhé době se ozývám! Ne neumřela jsem, ani jsem nepřestala psát. Jen mě, jak paradoxní, navštívila slečna Kazisvět,neboli sebenenávist. Celou dobu mi tiše nadávala, že jsem neschopná a hnusná. Že si nezasloužím lásku a přátele...
Neustále mi podsouvala mé chyby a nedostatky i ty přebytky v podobě špeků.
Nedokázala jsem dlouho vzdorovat. Zase jsem se tiše vracela do minulosti.
Teď, když jsem zase tam, kde chci být a neřeším hlouposti, jsem šťastná. Snažím se užívat si každou maličkost.

Je zvláštní jak snadno podlehneme myšlenkám. Najednou jsme tlustí a jídlo je nepřítel. Najednou jsme zcela sami mezi lidmi a cítíme se navíc. Uděláme chybu v práci a ne jednu , jsme ztracení a k ničemu. Možná ne v očích druhých. Jen pro sebe ve svém vlastním vesmíru negativních myšlenek. Máme chuť utéct od všeho...

Ani nevíte, jak moc mi dokázala pomoct kniha. Kniha Čtyři dohody a pak hlavně Továrna na sny od Anie Songe.
Najednou mi rozjasnila pohled a ukázala mi jasně mé plány, které jsem měla před maturitou. Chtěla jsem odjet do Anglie na pár měsíců, možná rok, jako aupair. Opravdu jsem chtěla, ale doma mi to zatrhla rodina. Mám spoustu snů. Cestování je jedním z nich.
Snít je krásné a o to lepší je snít s otevřenýma očima. Snít život. Živě žít.

Ne, nevzdám se svých plánů. Jen je trochu poupravím a pak si je budu plnit. Uslyšíte o nich, to se nebojte.
 A já doufám, že to vyjde. Ono to prostě musí vyjít. Každému z nás. Stačí si správně přát.

P.S. Opravdu moc doporučuji knihu od Anie Songe, je to takové pohlazení pro duši. A pro mě to byla skvělá terapie pro duši.

Read More

Cesta k sebelásce.

Jen tak pro radost.

Sobě.

Protože  právě my jsme jediná osoba, která může účinně změnit svůj život.

Za to, že to zvládáš.
Že jdeš dál.
Že ses dokázal/a vyprostit z pasti.

Za to, že jsi.
Protože sebeláska je důležitá.

Někdy je třeba se odměnit. Já jsem si nedávno udělala radost a koupila si další skvělou knihu - O princezně, která se zachránila sama a úžasný dřevěný notýsek od nakladatelství epika, kam se chystám psát své básně.

Chtěla bych Vám dnes poodhalit svůj příběh o cestě k sebelásce, ale bojím se.

 Ještě nejsem venku z propasti zvané sebenenávist.
Skoro ano, ale ještě ne úplně. A víte...občas padáme na hubu stále dokola.

Bojím se toho pádu a přesto mám občas chuť se pustit zábradlí a nabít si nos. Protože jsem z toho všeho snažení unavená.

 Ale jdu dál. Je to těžké. Vzestupy i pády. Máte dojem, že je vše v pořádku a pak přijde maličkost. Malý problém, třeba v práci. A chci to opět vzdát.

Vrátit se zpět k únikovým východům. Do pekla, které jen zdánlivě pomáhá.

Možná je načase přiznat se. 

Už jako malá holka jsem měla pocit, že mě nikdo nemá rád. Že jsem horší než druzí. Jen proto, že jsem byla jiná. Jako dítě jsem si dokonale podlomila sebevědomí.
Nedokázala jsem sama sebe přijmout takovou, jakou jsem byla a proto, jak šla léta, zjišťovala jsem, že druzí mě též mají problém chápat, natož přijmout mezi sebe.

 Byla jsem obyčejná nudná holka. Každému pro smích tím, jak jsem se snažila zapadnout. Za roky na základce jsem si ve vlastní hlavě vytvořila hotové peklo. Sama. S malou pomocí posměšků okolí. A rodinou, kde se těžko dovoláte nějaké podpory.

Spadla jsem na dno, kdy mi jedinou pomocí bylo sebepoškozování. 

Ano, je to tak. Jsem jednou z mnoha lidí a stydím se za to, ale mě to v těch hrozných stavech deprese fakt pomáhalo. Co jsem si ale neuvědomovala je fakt, že to nebylo řešení. Byl to jen únik a další problém.

Nízké sebevědomí je problém. Sebenenávist vede k dalším problémům. Bylo tomu tak i u mě. Vše se rozpadalo, zatímco já hledala cestu k tomu být jiná. Lepší. Ale útěk není řešení. 

Připadala jsem si moc ošklivá, tlustá, trapná.
A tak i přes to, jak jsem milovala zpěv a vyhrávala soutěže, tak přes poznámku spolužačky o tom, že zpívat neumím, jsem se jednoduše nepřenesla. Najednou jsem nemohla zpívat, protože jsem to neuměla dost dobře. A ani dnes bych  na veřejnosti nedokázala zazpívat. Dokonce ani sama pro sebe to nedokážu.
Pro tu holku to dnes asi nic neznamená. Možná ani neví, že něco takového řekla. Pro mě to znamenalo konec jednoho snu.

Mysl si s námi umí hrát a najednou vidíme věci, které vedou do pekla. Doma se zmíní, že máte zadek jak selskej valach a je to tady....

 Ostatní holky byly štíhlé a já oproti nim špekatý buřt. Tak jsem přestala jíst sladké a cvičila.... a postupně jsem se začala jídla bát. Až jsem se dopracovala k tomu, že mám dodnes problémy se svou postavou a s jídlem bez výčitek.

  
Po roce na intru na vysněné a ,,vydupané" knihovnické škole,  jsem musela přestoupit na jinou školu, blízko domova. Zmařené sny. Ztracení dobří přátelé. Pocity, že nikdy nebudu dost dobrá. Sebenenávist a sebepoškozování mě v tu dobu doslova pohltily. Moje chuť se o cokoliv snažit byla pryč.

Dnes už je to naštěstí jinak.  Od doby, kdy jsem si sáhla až úplně na dno. Těsně před maturitou, kdy mi zemřela máma. Přestože se o mě nikdy nestarala, bylo to tehdy se mnou zlé. 

A pak jsem si řekla dost. Buď to hned vše skončím, nebo se přestanu litovat. Jenže skončit to mi nevyšlo.

A snad možná díky slovům mé třídní, když jsem se i na maturitu chtěla vykašlat: ,, Takhle by to určitě nechtěla.', jsem se litovat přestala.

A maturitu jsem zvládla i bez učení se týdny a týdny. Zvládla jsem se naučit za jeden víkend a projekt k maturitě vypracovala za jeden den...a co líp - má knižní kavárna byl jeden z nejlépe vypracovaných. Možná proto, že knižní kavárna byl vždy můj sen. 

Stále mám tendence se porovnávat s druhými. Shazovat se. Ale jsem z toho nejhoršího už skoro rok venku. Což je dobrá cesta. Milovat se a přijmout se i s chybami, které máme je jedna z nejdůležitějších věcí.  Nejdůležitější je se nevzdat. Bojovat.

Dnes jsem ráda za to, čím jsem si prošla. Zjistila jsem, kteří přátelé stojí za pozornost a kteří Vás jen zneužívají.

Zjistila jsem, jak důležitá je sebeláska a že jedna věta dovede ničit sny a proto je dobré se rozmyslet, zda někoho kritizovat.

Zjistila jsem, že jsem bojovník. Že zvládnu více, než by kdekdo unesl. A možná proto moc nikam nezapadám tak, jak bych chtěla. 

Opravdu jsem se před Vámi dnes odhalila více, než jsem chtěla, ale doufám, že díky tomu zjistíte, jak důležitá je sebeláska. Není to o povrchnosti. Láska je důležitá. Milovat se, milovat a chápat druhé. Milovat život a čelit nástrahám. Věřit si.
O tom to je. A i já věřím Vám všem, že to zvládnete. Ať už bojujete s čímkoliv.

TY to zvládneš. Ať už se překážky zdají být sebevětší, protože zdání není realita. A vše dobře dopadne.

Tak to je pro dnešek vše.

Milujte druhé i s jejich chybami a především milujte sebe.

Protože právě TY jsi JEDINÁ OSOBA, která MŮŽE účinně ZMĚNIT SVŮJ ŽIVOT!

S láskou vaše Týna❤️

Read More

Něco o mé maličkosti

Milý čtenáři,

jistě by ses rád dozvěděl něco o tom, kdo jsem, když už sem budu psát.
Popravdě neumím odpovědět v jednoduchosti. Neustále se hledám a nacházím nové stránky svého já.

Jsem to ale stále já. Složitá, bláznivá, obyčejná holka.

Knihomolka, která miluje vůni starých knih (i těch nových), svíčky, čokoládu, zelený čaj, kávu, teplo domova, svou rodinu, ačkoliv složitostmi jí z ní jde hlava kolem. Holka co má ráda cestování vlakem, déšť, čerstvě napadaný sníh, večerní běhání v přírodě,...

Melancholik, introvert a věčně přemýšlející snílek. Tak trochu poeta a pisálek, co má sen jednou vydat svou vlastní sbírku básní. Ale nemá na to odvahu. Tak zatím jen vypisuje své pocity do šuplíku a některé z těch střípků duše dá občas na instagram, coby @basnirka_v_utajeni. 

Holka uvězněná ve světě mimoreality, co ráda píše, zpívá i kreslí, ale opravdu nic z toho neumí. Hlavní pro ni však je, že to, co dělá, dělá srdcem.

A tak trochu holka - znáte to, šminčičky, šatičky, botičky -ale zase žádný extrém.

Tak to jsem já a zde máte můj vesmír mezi řádky. Protože to podstatné je ukryto mezi řádky. 

Tam se skrývá to nekonečno. Najdete zde střípky mého já, mé nápady a myšlenky, básně, citáty, doporučení knih, které mě chytnou za srdce....

A mnohem víc. Možná se v něčem poznáte, možná ne. Možná se Vám zde bude líbit a třeba ne. Ale tento prostor jsem vytvořila proto, že s Vámi chci sdílet své myšlenky a doufám, že z toho nezbudou jen pouhé ozvěny ticha. 

S láskou Vaše Týna ❤️

Read More