Strach z toho, že nejsme dost dobří.
Nevěříme sami sobě.
Shazujeme se.
Chceme všechno vzdát po první chybě.
Protože cítíme, že na něco nestačíme.
A tak srážíme vlastní hodnotu. Máme strach z toho, že bychom něco zase podělali...
Znáš to taky?
O tom všem bych Vám dnes chtěla napsat.
Poslední dobou cítím, že i já to takto mám a chci s tím něco dělat. Peru se s tím vlastně celý život. Proto možná i tak ráda před vším utíkám, než abych do něčeho šla. Třebaže bych i chtěla a možná to i zvládla.
Možná...
Ten červík pochybností v mojí hlavě řádí už pěkně dlouho a rozhodně se mu nechce pryč.
Když si uvědomíte, kolik byste toho zvládli, kdybyste se neřídili tímto nastavením mysli, kde byste dnes mohli být?
Pochybnosti a malá sebedůvěra.
Problém, který nám brání se posunout kupředu. Jsme svým největším kritikem a nepřítelem zároveň. Bojíme se, že zklameme druhé, kteří o nás mají jinou představu a na rozdíl od nás samotných v nás věří. Tohle z dlouhodobého hlediska opravdu není dobré a měli bychom na tom zapracovat, než díky tomuhle pochybování a podceňování se vyhoříme a budeme pak opravdu k ničemu.
Měli bychom si sami sebe začít více vážit.
Měli bychom se ocenit za vše, co jsme kdy zvládli. I za maličkosti.
Rozhodně bychom se neměli shazovat již ráno při pohledu do zrcadla a kdykoliv i jen malinko chybujeme. Kdykoliv nejsme tak perfektní, jak bychom "měli" být. Večer pak nad vlastními chybami přemýšlet, nespat z nich a mít strach z toho, že na to, čeho chceme dosáhnout vlastně nestačíme a že to nemůžeme zvládnout. Protože jsme nuly. A to třeba jen v naší hlavě.
Dokážeme si tak udělat peklo i ze situací, ve kterých by se jiní radovali.
Vidíme příležitosti, ale bojíme se jich chopit. Máme pocity méněcennosti a tak se prostě raději stáhneme a pokud to nejde, utečeme jakkoliv je to jen možné. Útěky mi jdou moc dobře.
Jenže hlavní kritik v naší hlavě je pořád. A nechce se mu pryč. Útěky jsou neúčinným ,,řešením".
A pravdou je, že nikdy nikam nevedou.
Jenže jak se strachu z vlastních chyb zbavit?
Jak překročit tu hranici pochyb o sobě samých a najít místo sebekritiky na i něco, co stojí za pochvalu? Jak si začít sami sebe vážit, když po celý život v sobě pěstujeme vůči sebenenávist?
Ano, můžete teď tvrdit, že za to může dětství, výchova, kolektiv,...různé situace a okolnosti v životě. Ano, je to tak. Mnohdy to tak je a mnozí si prošli a procházejí ve svém životě peklem, ale nastavení mysli není neměnné - můžeme změnit své myšlení zcela od základů. A měli bychom, protože jen tím, že si dovolíme změnit se a růst, jedině tak můžeme být spokojenější a silnější.
Nebude to jednoduché, vždy tu budou překážky a pochybnosti, ale jen tím, že je překonáme spolu se zdravou sebedůvěrou, budeme silnější.
Pojďme s tím tedy společně něco udělat!
A věřte mi, můžete se litovat v koutě a hledat útěky. Nebo se můžete probrat a vyjít ze všeho jako vítěz, který to nevzdal.
Níže jsem sepsala věci, které mi pomáhají a třeba pomůžou i Vám.
1.Najděte svoje slabé stránky, přijměte je a pracujte na nich.
Nějak se začít musí. A především už jen tím uvědoměním to začíná.
Proces změny. Krok za krokem. Tím, že je přijmete a budete si jich vědomi, vás jiimi nikdo nebude moci konfrontovat a deptat - víte o nich, učíte se, pracujete na zlepšení.
2. Přestaň o sobě mluvit špatně a šikanovat sebe sama.
Kdykoliv o sobě mluvíš špatně, zastav se a zamysli se: Mluvila bys takhle o někom jiném? Shazovala bys někoho tak, jako teď shazuješ sebe? Asi ne, viď? Tak proč shazuješ sebe? Kdykoliv o sobě budeš mluvit špatně, omluv se sama sobě. I kdyby sis to špatné jen myslela.
Jak často o sobě mluvíme špatně je neuvěřitelné. Také jsem si to vůbec neuvědomovala, dokud jsem tohle sama nevyzkoušela po upozornění od okolí a nezačala se tak více sledovat.
Pak se opravdu není čemu divit, když si neustále nadáváme a ponižujeme sami sebe, že máme podkopanou sebedůvěru. Takto si opravdu ani více věřit začít nelze.
Pryč s tím.
A neznamená to, že jakmile opět pochybíš a řekneš si zase něco nehezkého, že se zase shodíš za to, že jsi to nezvládla. Uvědomila sis to a i to je důležité.
Co si třeba říci namísto tohoto:
,,Ach jo, už zase jsem to pokazila. Všechno zkazím, jsem neschopná blbka."
toto:
,,Ach jo, zase jsem to pokazila, teď už ale vím, kde jsem udělala chybu a příště to udělám lépe.".
Opravujte si takto fixní, naučené vzorce, za růstové. Často si to totiž ani neuvědomujeme, ale naše podvědomí ano a to nám pak předhazuje tohle vše, když o něco jde. Zkuste k sobě být milejší, vyplatí se to.
3. Neboj se chybovat.
Že jsou chyby špatné a neměli byste chybovat? Opravdu?
I malé dítě se učí právě chybami.
Učí-li se chodit, padá tak dlouho, dokud nezíská rovnováhu a nezačne chodit. Kdyby se po prvním pádu vzdalo, asi by se chodit nenaučilo.
Tak proč když uděláte chybu, tak se nenávidíte a nadáváte si a vzdáváte to?
Je to proces. Chyby nás učí. Pokud bychom nechybovali, co bychom se naučili?
Není na chybách právě to, že se můžeme skrze ně něco naučit, to, co bychom měli umět přijmout?
Ano, pokud uděláme průser v práci, asi nám to jako argument nepomůže, ale od toho, aby nás někdo seřval, je tu vedení. My máme jiný úkol, poučit se z té chyby a příště ji neudělat. Chybu napravit a být si vědom proč a jak vznikla. To je to kouzlo chyb.
Přestaňme se jich bát. Chybuje někdy každý, je ale důležitý náš postoj k nim – kdo se bojí chybovat, udělá totiž ve výsledku těch chyb mnohem více, kdo chyby přijme, ale neignoruje je – dokáže se z chyb poučit, posouvá se s každou chybou dopředu.
4. Ohlédni se.
Pokud si stále pochybuješ o svých schopnostech a nevěříš si, tak si vezmi papír a tužku.
Sepiš si seznam všeho, co jsi od narození do teď zvládla. Seznam všeho, z čeho jsi vyšla silnější. Uvidíš, že jsi toho zvládla už hodně a že jsi silnější, než si myslíš. Vždyť jsi došla až sem.
A věř, že můžeš i dál.
Já tomu říkám seznam událostí, ze kterých jsem se neposrala a osobně mi tohle ohlédnutí se dost pomáhá.
Každý z nás má své vlastní životy občas plné bolesti, pádů a komplikací. A pokud jsi to na té cestě životem chtěl mnohdy vzdát a přesto šel dál, to je odvaha. A to je to, co ti teď může dodat potřebnou motivaci k tomu, pokračovat i nyní dále.
Jsi silnější, než si myslíš!
5. Najdi příčinu.
Zamysli se. Klidně o tom třeba medituj a vrať se do dětství.
Co tě formovalo?
V jakém prostředí jsi vyrůstala?
Měl/a jsi podporující rodinu, nebo naopak jsi slýchal/a samé urážky?
Měl/a jsi fajn třídní kolektiv, nebo se ti děti smály a procházel/a jsi si peklem jménem šikana?
A co první lásky? Nestalo se něco, co tě stále drží na místě?
Při tomhle zamyšlení ti dojde, kde je počátek tohohle podceňování. Teď jsi ale jinde.
Nyní je třeba to přijmout a uvědomit si, že je to už za tebou. Ano, nebylo to třeba pěkné a můžeš se cítit ublíženě. Můžeš se litovat. Ale co tím do budoucna získáš? Prostě to tak bylo ale teď už to je pryč.
6. Nech to jít
To se týká předchozího bodu. Prostě to nech jít. A nemyslím tím potlač to.
Ale odpusť rodině, která tě buď nepodporovala, nebo do tebe dávala až moc nadějí.
Odpusť dětem, které umí být zlé. Odpusť všem a všemu a především sobě. Ty jsi z toho vyšla o něco silnější. Teď se můžeš zvednout a jít dál. Nejsi něčí oběť. Nepotřebuješ se nikomu mstít a nepotřebuješ se bát cizí kritiky. To, kým jsi znáš. Svých chyb jsi si vědom/a. Přijetím svých nedostatků je tak nikdo nemůže použít proti tobě.
8. Buď vděčná/ý
O tom tu už článek mám a doporučuji Vám si ho přečíst.
Každý z nás máme spoustu věcí za které máme proč cítit vděčnost. Každý den máme na výběr z toho, jak budeme na svět pohlížet - ano , volba je na nás.
Doporučuji si denně psát Deník vděčnosti. Stojí to za to.
Odkaz na článek Vám dám do komentářů. :-)
7. Začni si více věřit.
Cha…to se snadno řekne.
Ano, vím. Sama na tomhle bodě váznu. Není to snadné.
Hlavu máme plnou pochybností. Ale to je právě to – bojíme se chybovat, máme v sobě zafixované vzorce z dětství, kdy v nás nikdo nevěřil.
Máme podkopanou sebedůvěru. Tu si však nyní pomalu stavíme od základů. A to není snadné.
Ale jednou to překonáme. Důležité je zaměřit svou pozornost na progres. Jen ten nás posune dopředu.
Pokud si budeš neustále říkat: ,,To nedokážu.“ Co myslíš, že se pak stane?
Zkus to vyměnit za: ,,Dám do toho maximum. Možná to nebude dokonalé, ale zkusím to a uvidíme.“
A pokud to vyjde, budeš vědět, že jsi do toho dal maximum a povedlo se. Pokud to nevyjde, nepřestávej jít dopředu a snažit se dál.
Mnohdy se nám něco prostě nepodaří, ačkoliv se snažíme na 1000%. Budeš ale vítěz už jen tím, že jsi do toho šel a dal do toho maximum. A z toho, co se nepodařilo, můžeš čerpat příště poučení.
Tak tohle byly mé tipy, jak začít.
Mě tohle funguje, ale pokud mohu doporučit něco navíc – Čtěte. Sama teď hodně čtu o osobním rozvoji a jedno je mi jasné - že jsem se i díky tomu hodně posunula, ale je stále na čem pracovat.
Ten progres se mi líbí. Baví mě na sobě pracovat. Je to jako cvičení. Vždy je co posilovat a na čem pracovat. Někdy to bolí (Jako po náročném tréninku) ale jen tak můžeme růst. Co se stane, pokud přestaneme cvičit, protože občas prostě nejsme úplně fit a bolí to? Svaly ochabnou. A časem zjistíme, že činku, kterou jsme lehce zvedli, nyní zvedneme jen stěží. O tom to je. Není to o tom, že to bude jednoduché, bude to bolet, ale bude to zábava. Časem se budeme divit, jak jsme se báli úplné maličkosti. Ale pokud bychom strach nepřekonali, byli bychom teď tady? Nebo bychom se báli tísíce dalších takových maličkostí a velké výzvy by nepřicházely v úvahu?
Tentokrát jsem se opravdu rozepsala.
Pokud jsi dočetl/a až sem, máš můj obdiv. 😊
Tak jen doufám, že to na Vás nebylo moc dlouhé.
Líbí se Vám ode mě delší články, nebo bych je měla zkrátit a třeba rozdělit téma do více článků?
Pracujete na svém mindsetu? Nebo to považujete za zbytečnost?
Budu ráda, když mi dáte do komentáře vědět, jak se Vám článek líbil a jestli chcete více takových článků.
Příště pro Vás chystám seznam knih, které se vyplatí přečíst, pokud na sobě chcete pracovat.
S láskou vaše Týna. 🖤
PS: Na mém básnickém profilu na instagramu @básnířka_v_utajeni chystám vlastní merch!
Mám nachystané 2 novinky, které Vám během května odhalím a budete si o ně moci i zasoutěžit – takže pokud mě ještě nesledujete, budu ráda, když se kouknete a pokud Vás má tvorba osloví, podpoříte mě sledováním, lajkem či sdílením. 😊