Smrtka, Neal Shusterman

Konec lidského života býval v rukou přírody. Ale my jsme jí ho ukradli. Teď máme monopol na smrt my. My jsme jejím výhradním distributorem. (Str. 9)

Knihu s takovým názvem a obálkou nešlo ignorovat. A jestliže patříte do knihomolské komunity na instagramu, určitě dobře víte, že kniha strhla lavinu pozitivních ohlasů. Nedivím se. Tak dobrou knihu s prvky sci-fi (i přesto, že sci-fi moc nemusím.) jsem dlouho nečetla.

,,A podle mne jsou nevinní všichni. Dokonce i ti, kteří se provinili. Každý se něčím provinil a každý v sobě stále nosí vzpomínku na dětskou nevinnost."

Popravdě to byl takový sponntání nápad. Den předtím jsem koukala na videa Míši z @radsiknihu a absolutně neměla co číst. Byla jsem ve fázi, kdy jsem neměla chuť na obyčejné fantasy, zároveň jsem se necítila na to, číst krimi, thriller nebo lovestories. Druhý den jsem šla kolem knihkupectví, a absolutně zoufalá jsem málem  odešla s prázdnou. Pak jsem ji ale spatřila - Smrtku. Miluji knihy s tématikou smrti - asi jsem vážně morbidní, ale i na Zlodějce knih jsem si zamilovala právě to, že knihu vypráví sama smrt. 

Děj knihy se odehrává ve světě, kde vládne tzv. Nimbus celému lidstvu - tedy až na cech smrtek, které mají své vlastní zákony a pravidla.O smrti rozhodují právě smrtky. A právě do jejich cechu nabírají nové členy. Smrtka Farraday si vybral dva učedníky - Citru a Rowana. Nikdo z nich o tu čest nestojí. Ale vybrán do cechu bude nakonec jen jeden z nich. Druhý se měl vrátit zpět domů. Bohužel se ale změnila pravidla a jde doslova o život. I mezi ctěnými smrtkami se totiž najdou tací, které si ve vraždění libují a považují ho za krvelačnou zábavu...

Kniha má doslova boží obálku. Děj je originální a poutavý. Dlouho jsem nečetla tak originální a k tomu čtivou knihu. Pokud jako já váháte, protože je to scifi - neváhejte. Autor tímto otevřel oči spoustě čtenářů, tím, že se to dá pojmout i čtivě. Za sebe osobně - žádná placená reklama - mohu jen a jen doporučit. Ani nevíte, jak se těším na další díl. Škoda, že bude za tak dlouho.Osobně plánuji objednávat už v předprodeji, protože...prostě musím vědět, co bude dál....Je šílené čekat tak dlouho. To je jediné co bych tomu vytkla, ale snad se to čekání vyplatí.
 Co vy? Četli jste ji? Jak na Vás kniha působila? Máte pro mě nějaký tip na podobnou, či stejně dobrou knihu? Napište mi ho do komentáů, ať mohu zase odcházet z knihkupectví s plnou taškou knih. :D 

Ještě Vám dlužím omluvu za svou prokrastinaci, plánovala jsem psát, ale...tolik věcí se děje okolo mě, navíc teď plním ještě jednu osobní výzvu o které vám napíšu teba příště - snad brzy. Sledujte mě na instagramu @vesmirmeziradky určitě vám tam dám vědět o dalších příspěvcích na tomto blogu.

To je pro dnešek vše, tak prožijte skvělý den - já ho plánuji prospat ,neboť jsem po noční a večer mě čeká hnedka další...ale zato budu mít volný víkend...trošku pozitivních myšlenek to chce :)

S láskou, vaše Týna

Read More

Proč už nepíšu, tak jako dřív...aneb to je situace...

Ahoj, po dlouhé době píšu nový článek! ( To se máš čím chlubit Týno!)

Nevím sama proč. Kolikrát mě přepadne chuť napsat Vám smysluplný článek nebo třeba podělit se o nový recept na fakt brutálně dobrou ovesnou kaši, či jen tak psát o životě...a pak je tu blok jako prase a já si sednu k notebooku, a zaseknu se u názvu....pak si řeknu, že Vás to ani třeba nebude zajímat a tak jen tupě zírám do zdi. Pak jdu do práce, z práce a najednou zjištuji, že ten čas, co byl dřív ve škole už není.A asi nikdy ze mě nebude blogerka, která stíhá chodit do práce, na večírky, koncerty, psát recenze, cestovat....Já to nestíhám už teď, a to mě přitom psaní tak baví...

 Mám v plánu už rok (Vážně už ROK???!!!!) dát si všechny články z předchozího blogu dohromady a své básničky si dát do jednoho souboru. Prokrastinace je mrcha.  ( Není to proktastinace, je to lenost - tvoje lenost Týno!) Chci vidět svůj výraz, až jednoho dne otevřu notebook, že to konečně udělám a...starý blog bude smazaný a já nebudu mít nic, kromě těch popsaných sešitů doma, na které se práší a které nikdo nečte.( Já ti to říkala!)

Dnešní článek bude o mě. Taky to znáte, ten chaos myšlenek, kdy si vážně nejste jistí tím, co chcete? Kdy se zaseknete na jednom bodě a nejde se z něj pohnout zpět? Teď to tak mám. Už delší dobu. Zasekla jsem se někdy uprostřed léta na bodě, který mi silně připomíná cosi, co už jsem zažila tolikrát. Ale zase to bude fajn. Jako vždy. Musí to být fajn. To bude asi ten podzimní splín. Ale nebudeme to tu svádět na můj oblíbený podzim.
 Je to ten stereotyp. Kdy si uvědomíte, že nevedete žádný osobní život. Že jen chodíte do práce a jste rádi, když si zvládnete zacvičit, zaběhat...

Pomalu si i uvědomuji, jak mimo školu ztrácím přátele. Dalo se to čekat. Čekala jsem to. Ale ty časy našich kávových a pivních sedánků mi chybí. A i když romatika s knihou a kávou je úžasná. Tak přátelé, kteří by se s vámi smáli kapitole, kde Hermiona dá tomu zmetkovi Dracovi pěstí, Vám u toho budou chybět. Protože ono když se začnete nahlas smát nějaké části knihy a jste tam sami, bude to...řekněme...trošku.... (trochu víc) trapná situace. A jestli jste jako já, tak se začnete smát navíc i té trapné situaci. Takže lidé okolo se buď budou smát také (ta lepší varianta), nebo si vás zapamatují jako toho idiota, co nejspíše utekl z Bohnic.( Asi nemusím říkat, že to je ta horší, že?)

A mimochodem, ta situace se mi stala. :D Jen tak pro info a pro  pobavení. Poslední dobou totiž můj život začíná být trapas za trapasem. Ještě Vám o nich jistě napíšu. Protože to nejde jinak, než sdílet s Vámi.

Dejte mi prosím vědět dolů do komentářů, zda byste chtěli recept na tu megaskvělou ovesnou kaši, na kerou nedám dopustit a když mi dáte i tip na knihu....budu jedině spoko. Pokud čtete tento článek a dočetli jste až na konec, gratuluji Vám a zvu Vás na dobrý kafe, tedy jestli bydlíte někde poblíž.

Dnes jsem se odhodlala srovnat si to v hlavě a začít psát častěji. Opravdu. Hned zítra chci napsat svou první recenzi na knihu tady na tomto blogu, možná i něco o tom, jak teď žiju. O mých plánech a snech...typické bláboly vaší Týny. Dneska mě čeká noční, tak ještě uvidím jak budu ready. Ale do konce týdne očekávejte další článek!

To je tedy pro dnešek všechno, teď si jdu zacvičit a pak alou do práce...ale zase pak mě čeká až do čtvrka volno....VOLNO! Konečně trochu prostoru na myšlenky a snad bude i hezky a půjdu si zaběhat, aby se mi lépe psalo.

Tak zatím pa, a užívejte podzimu!
 Vaše Týna

Read More