Nevím sama proč. Kolikrát mě přepadne chuť napsat Vám smysluplný článek nebo třeba podělit se o nový recept na fakt brutálně dobrou ovesnou kaši, či jen tak psát o životě...a pak je tu blok jako prase a já si sednu k notebooku, a zaseknu se u názvu....pak si řeknu, že Vás to ani třeba nebude zajímat a tak jen tupě zírám do zdi. Pak jdu do práce, z práce a najednou zjištuji, že ten čas, co byl dřív ve škole už není.A asi nikdy ze mě nebude blogerka, která stíhá chodit do práce, na večírky, koncerty, psát recenze, cestovat....Já to nestíhám už teď, a to mě přitom psaní tak baví...
Mám v plánu už rok (Vážně už ROK???!!!!) dát si všechny články z předchozího blogu dohromady a své básničky si dát do jednoho souboru. Prokrastinace je mrcha. ( Není to proktastinace, je to lenost - tvoje lenost Týno!) Chci vidět svůj výraz, až jednoho dne otevřu notebook, že to konečně udělám a...starý blog bude smazaný a já nebudu mít nic, kromě těch popsaných sešitů doma, na které se práší a které nikdo nečte.( Já ti to říkala!)
Dnešní článek bude o mě. Taky to znáte, ten chaos myšlenek, kdy si vážně nejste jistí tím, co chcete? Kdy se zaseknete na jednom bodě a nejde se z něj pohnout zpět? Teď to tak mám. Už delší dobu. Zasekla jsem se někdy uprostřed léta na bodě, který mi silně připomíná cosi, co už jsem zažila tolikrát. Ale zase to bude fajn. Jako vždy. Musí to být fajn. To bude asi ten podzimní splín. Ale nebudeme to tu svádět na můj oblíbený podzim.
Je to ten stereotyp. Kdy si uvědomíte, že nevedete žádný osobní život. Že jen chodíte do práce a jste rádi, když si zvládnete zacvičit, zaběhat...
Pomalu si i uvědomuji, jak mimo školu ztrácím přátele. Dalo se to čekat. Čekala jsem to. Ale ty časy našich kávových a pivních sedánků mi chybí. A i když romatika s knihou a kávou je úžasná. Tak přátelé, kteří by se s vámi smáli kapitole, kde Hermiona dá tomu zmetkovi Dracovi pěstí, Vám u toho budou chybět. Protože ono když se začnete nahlas smát nějaké části knihy a jste tam sami, bude to...řekněme...trošku.... (trochu víc) trapná situace. A jestli jste jako já, tak se začnete smát navíc i té trapné situaci. Takže lidé okolo se buď budou smát také (ta lepší varianta), nebo si vás zapamatují jako toho idiota, co nejspíše utekl z Bohnic.( Asi nemusím říkat, že to je ta horší, že?)
A mimochodem, ta situace se mi stala. :D Jen tak pro info a pro pobavení. Poslední dobou totiž můj život začíná být trapas za trapasem. Ještě Vám o nich jistě napíšu. Protože to nejde jinak, než sdílet s Vámi.
Dejte mi prosím vědět dolů do komentářů, zda byste chtěli recept na tu megaskvělou ovesnou kaši, na kerou nedám dopustit a když mi dáte i tip na knihu....budu jedině spoko. Pokud čtete tento článek a dočetli jste až na konec, gratuluji Vám a zvu Vás na dobrý kafe, tedy jestli bydlíte někde poblíž.
Dnes jsem se odhodlala srovnat si to v hlavě a začít psát častěji. Opravdu. Hned zítra chci napsat svou první recenzi na knihu tady na tomto blogu, možná i něco o tom, jak teď žiju. O mých plánech a snech...typické bláboly vaší Týny. Dneska mě čeká noční, tak ještě uvidím jak budu ready. Ale do konce týdne očekávejte další článek!
To je tedy pro dnešek všechno, teď si jdu zacvičit a pak alou do práce...ale zase pak mě čeká až do čtvrka volno....VOLNO! Konečně trochu prostoru na myšlenky a snad bude i hezky a půjdu si zaběhat, aby se mi lépe psalo.
Tak zatím pa, a užívejte podzimu!
Vaše Týna
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář❤️