Neustále mi podsouvala mé chyby a nedostatky i ty přebytky v podobě špeků.
Nedokázala jsem dlouho vzdorovat. Zase jsem se tiše vracela do minulosti.
Teď, když jsem zase tam, kde chci být a neřeším hlouposti, jsem šťastná. Snažím se užívat si každou maličkost.
Je zvláštní jak snadno podlehneme myšlenkám. Najednou jsme tlustí a jídlo je nepřítel. Najednou jsme zcela sami mezi lidmi a cítíme se navíc. Uděláme chybu v práci a ne jednu , jsme ztracení a k ničemu. Možná ne v očích druhých. Jen pro sebe ve svém vlastním vesmíru negativních myšlenek. Máme chuť utéct od všeho...
Ani nevíte, jak moc mi dokázala pomoct kniha. Kniha Čtyři dohody a pak hlavně Továrna na sny od Anie Songe.
Najednou mi rozjasnila pohled a ukázala mi jasně mé plány, které jsem měla před maturitou. Chtěla jsem odjet do Anglie na pár měsíců, možná rok, jako aupair. Opravdu jsem chtěla, ale doma mi to zatrhla rodina. Mám spoustu snů. Cestování je jedním z nich.
Snít je krásné a o to lepší je snít s otevřenýma očima. Snít život. Živě žít.
Ne, nevzdám se svých plánů. Jen je trochu poupravím a pak si je budu plnit. Uslyšíte o nich, to se nebojte.
A já doufám, že to vyjde. Ono to prostě musí vyjít. Každému z nás. Stačí si správně přát.
P.S. Opravdu moc doporučuji knihu od Anie Songe, je to takové pohlazení pro duši. A pro mě to byla skvělá terapie pro duši.
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář❤️