Ohlednutí se za rokem 2020

 Co si budeme povídat, rok 2020 je rokem, na který se dlouho nezapomene. 

Ale nechci se zde rozepisovat o koronavirovém šílenství, o tom je všude zpráv až příliš mnoho. Tento článek bude mé ohlédnutí se za tímto rokem, o tom, čeho jsem (ne)dosáhla a také o tom, co vše je u mě nového.

Rok 2020 jsem si před rokem plánovala jinak. Chtěla jsem dopsat svou knihu a  jet opět před Vánoci do milovaného Londýna a pak navštívit trhy ve Vídni. Chtěla jsem si udělat konečně  řidičák, udělat si mezinárodní zkoušky z angličtiny, možná začít studovat dálkově VŠ a zlepšit tak svou možnost najít jinou a lepší práci, protože jsem už delší dobu měla pocit, že mě má práce nenaplňovala tak, jak bych si představovala. Chtěla jsem se posunout o pár kroků dál.

Ale plány mi koronavirus pozměnil, tedy ne plány, ale podmínky k jejich uskutečnění. Najednou nebyly prémie, najednou se vše zavřelo a práci jsem si sice udržela, ale být recepční v prázdném hotelu je dost zvláštní. Najednou jsem měla spoustu času přemýšlet nad tím, co bych chtěla a zároveň nic z toho nemohla uskutečnit. Přidal se do toho i strach o mou rodinu a bylo vymalováno. Pak přišlo postupné vyhořívání, že nic nedokážu a jsem k ničemu a já věděla, že pokud takto budu pokračovat, vyhořím úplně. A dala jsem výpověď. Vlastně jsem si ji dala k narozeninám a ani nevíte, jak moc se mi ulevilo. Vím jak moc nelogické se to může zdát - dát výpověď v době krize, kdy je většina lidí ráda za to, že mají práci. Já celou dobu jarní karantény sledovala nové nabídky práce a zvažovala výpověď, zatímco jiní se strachovali, aby výpověď nedostali. Ale nelituji toho ani trošičku - chybí mi snad jen kolegyně a takový ten pocit, kdy jste si jistí sami sebou i před naštvaným klientem.

Měla jsem tak možnost vybrat si dovolenou v létě a to celý měsíc. A to léto, přestože jsem necestovala ani po Česku jsem si užila. Měla jsem totiž konečně čas na svou rodinu, svou malou neteřinku a svého psa. Včetně času na čtení, psaní a cvičení.

Najít si ale novou práci nebylo tak snadné. A když jsem nenacházela práci ani v půlce srpna, pomalu se mě zmocňovala panika, co si budeme povídat. Začalo jít do tuhého. 

Koncem měsíce jsem si ale práci našla. Byla to spíše zvláštní shoda náhod - ráno si u kávy procházím inzeráty jako vždy a konečně  narazím na zajímavou nabídku přímo v místě bydliště a přestože nečekám, že se mi ozvou, odesílám hned životopis....a do toho se mi najednou ozve i má bývalá kolegyně a píše mi přímo zrovna o téhle nabídce, že ona do toho kvůli dojíždění nejde, ale že by mi dala kontakt a dala jim o mě info. Ani nevím,  jak se to ten den seběhlo, ale do dvou hodin na to jsem doslova běžela na pohovor, absolutně vynervená, protože jsem to nečekala a nechtěla jsem to podělat. A to jsem netušila, že mě čekají pohovory dva - z toho ten druhý byl ještě na jinou pozici v této firmě, na kterou jsem se hlásila již před svým prvním zaměstnáním...jen kdybych to tehdy jako nic neznalá absolventka nepohnojila tím, že jsem se spoléhala pouze na to, až se mi ,,ozvou". (Je totiž jasné, že se musíte ozvat i vy a projevit zájem - rada pokud se hlásíte na pozici, o kterou opravdu stojíte.)

 Každopádně jsem nakonec nezískala ani jednu pozici, na kterou jsem se hlásila...ale jinou i když už ne tolik zajímavou. Ale to hlavní bylo - měla jsem práci a tím i malou naději, že se třeba posunu dál na jinou pozici. Práci i tým lidí jsem si pomalu oblíbila a začalo mi to snad i jít lépe. Jenže zkušebka nevyšla podle představ nadřízených a já se tak dostala na ,,křižovatku" - šéf, který mi nabídl jinou pozici, o kterou ale nestojím kvůli naplni práce vs. začít opět od nuly a úplně si uzavřít možnost se někdy dostat trochu výš. Zvolila jsem si zůstat a zvládnout to.  Ale to by asi nebylo nic pro Týnu, kdyby u toho neměla zvládnou ještě kolegyni, která okolo sebe rozsévá negativní energii. Jako kdyby nestačilo, že se cítím mizerně už kvůli tomu, že jsem byla přeřazená na jinou pozici. A to rovnou na místo, kde nikdo kvůli této paní dlouho nevydržel. 

A tady můj rok 2020 pomalu končí. Na pochybách. Zvládla jsem si během tohoto roku udělat online test z angličtiny a vyšla mi úroveň C1, získala jsem spolupráci s nakladatelstvím Cosmopolis  a spoustu nových fanoušků na svém básnickém instagramu @basnirka_v_utajeni. Byla jsem dokonce jednou z autorek na výstavě lodivadla theatre....

Nezvládla jsem si ale udělat řidičák, ani cestovat, nenašla si životní lásku a ani mi prozatím nevyšla práce, ve které bych byla konečně 100% spokojená. Ještě nevím, jestli to raději nevzdat a začít hledat práci jinde. Protože jestliže nejsem spokojená, a to aktuálně nejsem, nemá smysl ztrácet zde čas. Zároveň ale nechci odejít zbaběle jen proto, že se mi nelíbí současná náplň práce a vztahy s kolegyní. Chci růst. Hledám proto i pozitiva k tomu, že třeba pak budu mít více znalostí s fungování dané firmy a tedy bych pak danou lepší pozici mohla časem získat....Jenže to jsou jen takové ty plamínky naděje, které ani nemusí vyjít a já se budu jen zbytečně nervovat a trápit někde, kde to pro mě není.

Nemohu však říct, že bych se neposunula. Je fakt, že co se týče mého sebevědomí, tak to je teď bohužel na bodu mrazu, jestli už ne v mínusových hodnotách. Ale začala jsem se mnohem více zabývat seberozvojem a začala o všem tak nějak i více uvažovat a pracovat na sobě. Zjistila jsem, že jsem celkem silná osobnost a že je třeba na sobě pracovat neustále a nevzdávat to....takže bojuji a nevzdávám to....prozatím... a s nejistotou vyhlížím příští rok i to, jak to vše dopadne a kde nakonec skončím. Vrátila se mi po dlouhé době konečně i má chuť do psaní a pokud mě to nepřejde, ráda bych Vám o své cestě zde občas napsala.

A co vy, jaký byl Váš rok 2020? Co se Vám podařilo? Co ne?

Dáváte si předsevzetí?  Já si letos jistě nějaké dám, ale o tom až v příštím Vánočním článku.

Vaše Týna